Zachar
Kamenné pole

Zachar

Vlastním jménem Josef Maria Emanuel Lešetický. V Netolicích žila již od počátku 19. stol. rodina Lešetických. Jan Lešetický, koželuh, s manželkou a jejich dvanáct dětí, mezi nimi český básník ovlivněný Erbenem a Čelakovským, později pedagog a významný vlastenecký pracovník Písecka, Vojtěch Lešetický a jeho mladší bratr Josef, povýšen do šlechtického stavu. Jeho synem byl básník a překladatel Emanuel, který užíval po svém otci, majorovi pěšího pluku č. 35, šlechtický titul s přídomkem „z Lešehradu“. Mládí prožil Emanuel ve starobylém pražském domě v Thunovské ulici, jehož majitel v 17. století údajně zavraždil svoji milenku. Tajuplná atmosféra budovy na mladého začínajícího literáta silně zapůsobila a ovlivnila i některé jeho pozdější prózy. Řada z nich by ostatně našla svoje čtenáře i dnes, např. „Démon a jiné povídky“, „Schodiště přeludů“, „Tajemný dům“, „Matilda Erhartová“, „Strážci majáku“ a mnoho dalších. Vedle toho proslul Emanuel Lešetický rovněž jako nadaný překladatel francouzských „prokletých“ básníků, Baudelaira, Verlaina, Mallarmého a dalších, do češtiny. Vedle toho redigoval 12 svazků Ottova slovníku naučného nové doby v letech 1931–1943. Lešehrad patří generaci Moderní revue. Debutoval roku 1898 sbírkou „Smutné kraje“ a od té doby byl činný jako básník, romanopisec a kritik. Vytvořil i několik divadelních her. Jako jeden z prvních podepsal v Praze roku 1917 památný spisovatelský manifest pro českou samostatnost, roku 1938 pak manifest evropských intelektuálních pracujících, jenž byl otištěn v londýnské publikaci "Writers declaire against fascism". Protože byl přednostou archivu Zemské banky v Praze, založil r. 1926 první československý literárně historický archiv, tzv. Lešehradeum. Šlo o unikátní sbírku svého druhu. Od r. 1910 začal shromažďovat památky na velké osobnosti jednak své současnosti, a pak i historie. Ve své činnosti pokračoval téměř až do své smrti, takřka 42 let. Celá sbírka obsahuje přes 35 tisíc položek a obsahuje vedle obrazů, grafik...