Immanuel Kant
K věčnému míru : filosofický projekt ; O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi

1999 | Nakladatelství Oikoymenh

Spis "K věčnému míru" hledá optimální model soužití mezi národy. Jednotlivé státy sice disponují vnitřními donucovacími prostředky, avšak nepodléhají vnější autoritě. K nastolení věčného míru je třeba vytvořit společenství, nadřazené jednotlivým státům. Toto nadnárodní uskupení musí překročit egoismus jednotlivých stát…ních útvarů a akceptovat mravní principy. Mezinárodní vztahy tudíž závisí na praktickém rozumu, neboť podléhají etickým zásadám. "O obecném rčení" interpretuje různé podoby vztahu teorie k praxi v morálce, státním a mezinárodním právu. Každý člověk coby lidská bytost rozumově podřízená povinnostem je vždy "praktikem". V rozumové složce existuje závazné státní právo, které nabývá praktické reality bez ohledu na vznik dobra a zla, proto se opírá o principy a priori - teorie práva. Rovněž kosmopolitní mezinárodní právo by se mělo opírat o morálně-praktický rozum, formulující eticky oprávněné přinucovací zákony "všeobecného státu národů". V morálce, státním i mezinárodním právu vše, co na základě rozumových důvodů platí pro teorii, se vztahuje i na praxi. Německý osvícenec se na základě polemiky s významnými mysliteli snaží prokázat praktické uplatnění teoretické koncepce kategorického imperativu. Spis "K věčnému míru" hledá optimální model soužití mezi národy. Jednotlivé státy sice disponují vnitřními donucovacími prostředky, avšak nepodléhají vnější autoritě. K nastolení věčného míru je třeba… vytvořit společenství, nadřazené jednotlivým státům. Toto nadnárodní uskupení musí překročit egoismus jednotlivých státních útvarů a akceptovat mravní principy. Mezinárodní vztahy tudíž závisí na praktickém rozumu, neboť podléhají etickým zásadám. "O obecném rčení" interpretuje různé podoby vztahu teorie k praxi v morálce, státním a mezinárodním právu. Každý člověk coby lidská bytost rozumově podřízená povinnostem je vždy "praktikem". V rozumové složce existuje závazné státní právo, které nabývá praktické reality bez ohledu na vznik dobra a zla, proto se opírá o principy a priori - teorie práva. Rovněž kosmopolitní mezinárodní právo by se mělo opírat o morálně-praktický rozum, formulující eticky oprávněné přinucovací zákony "všeobecného státu národů". V morálce, státním i mezinárodním právu vše, co na základě rozumových důvodů platí pro teorii, se vztahuje i na praxi. Německý osvícenec se na základě polemiky s významnými mysliteli snaží prokázat praktické uplatnění teoretické koncepce kategorického imperativu.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	101
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086005852
ISBN:	9788086005850
Překladatel:	Karel Novotný, Petra Stehlíková
Edice:	31. svazek ed. 31. svazek ed. Knihovna novověké tradice a současnosti
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2025 12:46
Číslo položky:	1334873

O autorovi

Immanuel Kant

Immanuel Kant byl německý filosof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Jeho Kritikou čistého rozumu začíná nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec. Kant se narodil jako čtvrté dítě ve zbožné pietistické rodině drobného řemeslníka a celý život prožil v okolí Královce ve východním Prusku ; z jeho osmi sourozenců se však jen čtyři dožili dospělého věku. Byl drobné až neduživé postavy, byl však velmi společenský a sám na sebe poměrně přísný. Od roku 1740 studoval na zdejší univerzitě filosofii, přírodní vědy a matematiku. Roku 1746 mu zemřel otec a univerzita odmítla jeho disertační práci, takže se řadu let živil jako vychovatel v okolí Královce. Po návratu na univerzitu vydal práci o „Obecných dějinách přírody a teorii oblohy“ a téhož roku se habilitoval spisem „O prvních zásadách metafyzického poznání“. Přednášel logiku, morální filosofii a metafyziku a jako úvod ke studiu filosofie fyziku, geografii a antropologii. V následujících letech odmítl několik pozvání na různé univerzity, až se roku 1770 stal profesorem logiky a metafyziky Univerzity v Královci, kde byl pak dvakrát rektorem. Roku 1787 byl přijat do Pruské akademie věd, v posledním období života měl však značné nesnáze s pruskou cenzurou. Kant se řídil přesným denním rozvrhem: vstával v pět hodin, dopoledne přednášel, k obědu často zval hosty a odpoledne chodil na procházku po známé „Cestě filosofů“. Pokud se ale líčí jako profesorský pedant, je to přehnané. Hrával velmi dobře karty i kulečník a ve společnosti byl velice oblíbený, zejména jako skvělý vypravěč. Také na jeho přednášky vzpomínali jeho žáci s nadšením: Kant byl vtipný a hlavně vedl své posluchače k samostatnému myšlení. Dožil se téměř 80 let a byl pohřben v K...

Více od autora