Vladislav Vančura
Josefina : veselohra o čtyřech obrazech

1950 | Nakladatelství Umění lidu

Úsměvná divadelní hra z prostředí dramatické konzervatoře, česká variace na Shawův Pygmalion. Doslov a režisérovu poznámku napsal Antonín Dvořák. Vyšlo jako 36. svazek edice "Divadlo lidu". Úsměvná divadelní hra z prostředí dramatické konzervatoře, česká variace na Shawův Pygmalion. Doslov a režisérovu poznámku napsal Antonín Dvořák. Vyšlo jako 36. svazek edice "Divadlo lidu".

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok odlepen od obálky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý špinavá obálka	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 99 Kč
	Stav Mírně opotřebená knižní blok odlepen od obálky	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 79 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, Knižní blok odlepen od obálky
Vazba:	volná brož
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
Edice:	36. svazek ed. 36. svazek ed. Divadlo lidu
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 7. 2024 14:19
Číslo položky:	913316

O autorovi

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik a filmový režisér, původním povoláním lékař. V době druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje a roku 1942 byl popraven. Narodil se v Háji ve Slezsku. Matka se jmenovala Marie, narozena 19. září 1863 v Klucích na Čáslavsku, původem z katolické rodiny. Otec evangelík Václav Vojtěch Vančura se v době Vančurova narození živil jakožto úředník cukrovaru v Háji u Opavy. Místo po chvíli opustil a rodina se dlouhá léta stěhovala. Během šesti let Vančurova života rodina žila v Cvrčově u Tovačova, Tovačově, Praze, Močovicích u Čáslavi, Libici nad Cidlinou, Havransku a nakonec v Davli, kde se rodina na celých sedmnáct let usadila. Vančura zde docházel do místní tříletky, později se učil soukromě. Měl starší sestru Marii a tři mladší sestry – Otilii, Františku a Ludmilu. Jeho příbuzný byl Antonín Vančura – Jiří Mahen. Primu a sekundu vystudoval na Malostranském gymnáziu, kde žil bez rodičů, tercii a kvartu v Benešově, kde potkal Karla Nového – celé čtyři roky se o něho a sourozence starala sestra Marie. Ani na jedné škole nebyl spokojen. Měl kázeňské problémy, z nichž jeden vyústil v propadnutí jeho a dalších žáků včetně Karla Nového. Příčinou bylo sympatizování s protirakouskými myšlenkami, tíhnutí k socialismu a Masarykovi. To vyústilo v debatní kroužek, kde se mimo tato témata diskutovalo i o umění a náboženství. Benešovská léta Vančura zobrazil ve svém Pekaři Janu Marhoulovi. Mladý, věčně zamyšlený Jan Josef se zde dostal do křížku se zeměpisářem Brunculíkem a katechetou Kovářem – ve Vančurově Benešově dějepisář Brunclík a katecheta Kolář. Do kvarty se nevrátil a místo toho se stal knihkupeckým příručím ve Vysokém Mýtě, dále se učil fotografem, zkoušel Grafickou unii v Praze a zinkografii Unie na Vyšehradě. Od mládí Vančura tíhnul k malířství a tak studoval na umělecko-průmys...

Více od autora