Knihy
Poezie
Česká poezie
Vít Janota
Jen třídit odpad nestačí

Vít Janota
Jen třídit odpad nestačí

2011 | Nakladatelství Dauphin

Autor tentokrát zvolil široký formát, umožňující pojmout pestré pásmo pocitů a nápadů. Celkové ladění je spíš skeptické zjemněné dílčí nostalgií. Jazykově a stylově však Janotova tvorba nepochybně dozrává, takže místy úspěšně rezonuje s univerzalitou. Nepřehlédnutelným tématem je nastupující stáří, které provokuje kon…frontační tón: "Jen musí člověk pochopit - že opravdový bod zlomu přichází nenápadně - plíživě jak nastuzení z průvanu". Autor tentokrát zvolil široký formát, umožňující pojmout pestré pásmo pocitů a nápadů. Celkové ladění je spíš skeptické zjemněné dílčí nostalgií. Jazykově a stylově však Janotova tvorba nepochybně doz…rává, takže místy úspěšně rezonuje s univerzalitou. Nepřehlédnutelným tématem je nastupující stáří, které provokuje konfrontační tón: "Jen musí člověk pochopit - že opravdový bod zlomu přichází nenápadně - plíživě jak nastuzení z průvanu".

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	46
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072722387
ISBN:	9788072722389
Edice:	Česká slova
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 2. 2026 11:33
Číslo položky:	1616405

O autorovi

Vít Janota

Básník a překladatel Vít Janota se narodil 3. března 1970 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu University Karlovy , kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Dnes pracuje jako programátor a internetový grafik. Žije v Praze. Ve slovesné tvorbě Víta Janoty, absolventa Matematicko-fyzikální fakulty pražské University Karlovy a generačního souputníka prozaiků Karla Kuny, Jaroslava Rudiše nebo básníka Igora Malijevského, nachází čtenář konstanty i proměnné. Zatímco v debutu K ránu proti nebi autor píše vázaným veršem opojnou a okouzlenou lyriku, v níž se proplétají vlivy básníků městského civilismu s poetistickou tradici Biebla, Seiferta nebo Nezvala, ve druhém svazku Fasování košťat tvůrce pokročil k volnému, epizovanému verši. Do téměř deníkově pojaté sbírky uložil pětačtyřicet prozaických miniatur, příběhů ve zkratce, které mají jednou aforistický nebo anekdotický ráz, jindy rozevírají průzor k metafyzickému prožitku a ukazují cestu k tajuplnému bytí člověka ve světě a k nemenší tajuplnosti světa samotného. Janotova tematizace města, konkrétně jeho okraje, a stopování náznaků, zanedbatelných hnutí a drobných dějů pod povrchem všednosti se v celé jeho dosavadní poetické tvorbě nemění, přesouvají se jen některé formální akcenty. Básník kráčí od širokodechosti k askezi: Ve svých novějších verších rozpouští a zastírá důraz na rým a rytmus, od svazujících pravidel textové výstavby míří k tvarové jednoduchostí a prosvětlenosti, k tomu způsobu vyjádření, který je vlastní žánru haiku nebo veršům čínského básníka Bašó, od nichž, jak Vít Janota přiznává, přijal coby čtenář lekce. Janotova zpěvná a spontánní prvotina znamenala v kontextu současné mladé české poezie událost: Ožívala v pomalém a všetečném pohybu, v chůzi zdánlivě šedivou městskou periferií, kterou do své poezie intenzivně vtahují Petr Král anebo Josef Kroutvor, v krocích tichými a zamyšlenými předměstími, v průhledech do oprýskaných dvorků z fotografií...

Více od autora