A. C Nor
Jed v krvi + PODPIS AUTORA

1940 | Nakladatelství A.C. Nor

Autor neměl nikdy rád města, které citlivou duši básníka zraňuje na každém kroku, a když se s nim vyrovnal, vrátil se k vesnici. Leč uzřel ji jinýma očima. V idylické a selankovité dědině nalezl pod povrchem jed rozkladu. Začalo to sporem, který vedl hrabivý sedlák a hospodský Šenk s novousedlíkem Pokorným o okap. Okap… měl pramalou cenu, ale stal se příčinou tragického boje dvou rodů, jimž jejich tvrdohlavost přikazovala buď zemřít nebo zvítězit. Sudič, který měl nejvíce toho jedu v krvi, dopustil se žhářství a zabil se. Obě rodiny mají dorůstající děti, přes jejichž osvícenějši pojímání života dojdou ke smíru. Analysa venkova zbystřila Norovy oči a zušlechtila jeho výraz. Učinila jej také nelítostným soudcem nad dědinou, ale jeho zlá ironie, jeho škleb a často tvrdé slovo jsou pouze hněvivým projevem lásky k venkovskému lidu, který by chtěl varovati, poučiti a vyléčiti z chorob sudičství a hrabivosti. Čtenář pozná, o jakou oblast rozšířil autor své tvůrčí obzory, a chtěl-li býti jenom spravedlivým svědkem každodenního dění, chtěl-li přesvědčující formou románu říci pouze to, co viděl — a zde má každá stránka a situace znak zážitku — vytěžil určitě ze své dobrovolné kázně a z nahromaděných záporů velký klad nejen pro sebe, nýbrž hodnoty všeobecné platnosti, které by mohly statisícům sudičskou vášní posedlých prospěti. Lze říci, že JED V KRVI je Norův nejživotnější román. Poznámka: Námět k tomuto románu byl vyčerpán z autorova rodného kraje, ze Slezska. Jen z důvodů vněších byl děj románu lokalisován do Čech. Autor neměl nikdy rád města, které citlivou duši básníka zraňuje na každém kroku, a když se s nim vyrovnal, vrátil se k vesnici. Leč uzřel ji jinýma očima. V idylické a selankovité dědině nalezl pod p…ovrchem jed rozkladu. Začalo to sporem, který vedl hrabivý sedlák a hospodský Šenk s novousedlíkem Pokorným o okap. Okap měl pramalou cenu, ale stal se příčinou tragického boje dvou rodů, jimž jejich tvrdohlavost přikazovala buď zemřít nebo zvítězit. Sudič, který měl nejvíce toho jedu v krvi, dopustil se žhářství a zabil se. Obě rodiny mají dorůstající děti, přes jejichž osvícenějši pojímání života dojdou ke smíru. Analysa venkova zbystřila Norovy oči a zušlechtila jeho výraz. Učinila jej také nelítostným soudcem nad dědinou, ale jeho zlá ironie, jeho škleb a často tvrdé slovo jsou pouze hněvivým projevem lásky k venkovskému lidu, který by chtěl varovati, poučiti a vyléčiti z chorob sudičství a hrabivosti. Čtenář pozná, o jakou oblast rozšířil autor své tvůrčí obzory, a chtěl-li býti jenom spravedlivým svědkem každodenního dění, chtěl-li přesvědčující formou románu říci pouze to, co viděl — a zde má každá stránka a situace znak zážitku — vytěžil určitě ze své dobrovolné kázně a z nahromaděných záporů velký klad nejen pro sebe, nýbrž hodnoty všeobecné platnosti, které by mohly statisícům sudičskou vášní posedlých prospěti. Lze říci, že JED V KRVI je Norův nejživotnější román. Poznámka: Námět k tomuto románu byl vyčerpán z autorova rodného kraje, ze Slezska. Jen z důvodů vněších byl děj románu lokalisován do Čech.

Stav

Dobrý

PODPIS

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Poznámka:	obálka František Podešva
Vazba:	pevná
Počet stran:	334
Jazyk:	česky
Vydání:	3. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 3. 2022 8:50
Číslo položky:	301188

O autorovi

A. C Nor

19.09. 1903 / 29.07.1986 A. C. Nor byl autorem románů z prostředí slezské vesnice, fejetonista. A. C. Nor, vlastním jménem Josef Kaván, se narodil v rodině mlynářského dělníka. Dětství prožil v Hlavnici u Opavy. Po maturitě na českém gymnáziu v Opavě vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval v redakci večerníku Telegraf, od roku 1952 byl redaktorem Státního technického nakladatelství. Působil i jako volný novinář a spisovatel. Živil se i přednáškami o literatuře pro školy i veřejnost po celé republice.Publikoval v Moravskoslezském deníku Cestě, Literárních rozhledech, Rozpravách Aventina, sborníku ruralistů Básníci selství aj. Po 2. světové válce působil A. C. Nor ve výboru Syndikátu českých spisovatelů, ale v únoru roku 1948 byl jako mluvčí opozice z výboru vyloučen. V roce 1963 odešel A. C. Nor do důchodu.

Více od autora