Jaroslav Grus
Jaroslav Grus : malířské dílo : katalog výstavy, Praha, duben-květen 1977

Jaroslav Grus

Jaroslav Grus byl český malíř, krajinář. Pocházel z rodiny správce pardubické spořitelny Víta Gruse. V letech 1907–1912 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Hanuše Schwaigera a Vlaho Bukovace. Od roku 1918 byl členem SVU Mánes. Po studiích podnikl cesty do Francie , Itálie a Španělska a poučil se z moderní západoevropské malby. Ve 20. a 30. letech užíval ve vlastní tvorbě nelomených barev a velké, krajně zjednodušené barevné plochy. Jeho malířský styl se příliš nezměnil až do roku 1945, kdy se radikálně zvýraznila barevnost jeho obrazů. Byl členem KSČ. Po roce 1948 podle Konečného " přispěl svou tvorbou ke vzniku socialistickorealistického umění a nevyhnul se některým důsledkům deformací, které byly dětskou nemocí této metody". Od 50. let se věnoval malbě motivů z průmyslového prostředí . Těžištěm jeho tvorby byl venkov, krajina Polabí a podhůří Krkonoš. Roku 1961 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1970 národním umělcem a zároveň předsedou přípravného výboru, později předsedou normalizačního Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1971 obdržel Řád práce a téhož roku byl jmenován čestným občanem města Pardubic. Od roku 1973 byl Jaroslav Grus členem Klubu přátel Pardubicka. V roce 1978 otiskl v časopisu Klubu Zprávy své vzpomínky Pardubice mého mládí. Jako předseda normalizačního Svazu českých výtvarných umělců roku 1977, při příležitosti oslavy 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ve svém článku odsoudil výtvarníky, kteří se v 60. letech "nedokázali vymanit z pozic individualismu a vyjít vstříc novým požadavkům revoluční kultury. Na přesnější diagnózu jejich postojů jsme si museli počkat až do krizových let 1968-1969, kdy plně nebo vůbec neobstáli." "Umění pomáhá v životní orientaci, činí mezilidské vztahy krásnějšími a ušlechtilejšími. Abychom uchovali tuto perspektivu, musíme ještě důsledněji ...