Aleksandr Ivanovič Kuprin
Jáma : příběh ve třech částech

1925 | Nakladatelství Ladislav Šotek

Román předrevolučního ruského spisovatele, podávající analýzu prostituce v carském Rusku. Román líčící život celé třídy veřejných nevěstinců na jednom předměstí velkého města v jižním Rusku. Kniha, která kdysi provokovala diskusi o soukromé i veřejné morálce.

Román vyšiel v troch častiach, prvýkrát v rokoch 1909…-1915. Román předrevolučního ruského spisovatele, podávající analýzu prostituce v carském Rusku. Román líčící život celé třídy veřejných nevěstinců na jednom předměstí velkého města v jižním Rusku. Kniha, kt…erá kdysi provokovala diskusi o soukromé i veřejné morálce.

Román vyšiel v troch častiach, prvýkrát v rokoch 1909-1915.

Stav

Mírně opotřebená

odřené hrany desek, lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, lehce zkosený hřbet, odřené hrany desek
Vazba:	převazba
Počet stran:	390
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdeněk Lahulek-Faltys
Edice:	Románové noviny
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 3. 2025 9:16
Číslo položky:	1192125

O autorovi

Aleksandr Ivanovič Kuprin

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Více od autora