Austra Skujiņa, Austra Skujiňová
Jako křik ptáka : Austra Skujiňová;[preložili Vojtěch Gaja, Anděla Janoušková]

1979 | Nakladatelství Mladá fronta

Lotyšská básnířka, jež tvořila na sklonku dvacátých a začátku třicátých let, vyslovuje ve verších obdiv k Rize, přibližuje životní pocity obyvatel tohoto moderního velkoměsta, tragiku i poezii soudobé městské civilizace,sociální nezakotvenost i zoufalou tragiku i poezii člověka v tehdejším zřízení a vyznává se z radost…í i smutků, stesků a úzkostí života. Lotyšská básnířka, jež tvořila na sklonku dvacátých a začátku třicátých let, vyslovuje ve verších obdiv k Rize, přibližuje životní pocity obyvatel tohoto moderního velkoměsta, tragiku i poezii soudobé… městské civilizace,sociální nezakotvenost i zoufalou tragiku i poezii člověka v tehdejším zřízení a vyznává se z radostí i smutků, stesků a úzkostí života.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, ochranný obal
Počet stran:	142
Jazyk:	česky
Překladatel:	Anděla Janoušková
Edice:	135. svazek ed. 135. svazek ed. Květy poezie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 2. 2026 11:12
Číslo položky:	1599325

O autorech

Austra Skujiņa

Austra Skujiņa byla lotyšská básnířka, představitelka novoromantismu. Její depresivní poezie o nenaplněné lásce a těžkostech života ve městě byla původně publikována v sociálnědemokratickém tisku. První sbírka básní byla vydána v roce 1932, krátce po sebevraždě básnířky. Její poezie zůstává i nadále populární. Poezie A. Skujiņi se vyznačuje tragickým pohledem na svět, touhou po ideálu romantické lásky a zároveň neschopností ji najít. Je také spojena s odmítavým postojem ke kapitalismu a zdůrazňuje nespravedlnosti sociálního systému. Narodila se v obci Vidriži jako sedmé dítě v rodině lesníka. Několik jejích sester mělo vliv na události lotyšské historie. V roce 1934 se sestra Rūta Skujiņa provdala za novináře Jūlijse Lācise, který se po lotyšské okupaci v roce 1940 stal ministrem. Po rozvodu se znovu provdala za Artūrse Filipsonse, herce divadla Dailes teātris. Sestra Herta se provdala za syna politika a premiéra Voldemārse Zamuēlse. Po válce obě sestry žily v exilu ve Spojených státech amerických. Její jediný bratr Arvīds byl absolventem Vojenské akademie s hodností poručíka, 17. března 1929 spáchal sebevraždu. Svou první báseň napsala ve věku 10 let. Po smrti otce se finanční poměry rodiny zhoršily, a tak začala pracovat v donáškové službě, večer navštěvovala Večerní vysokou školu kulturní propagační společnosti, kde promovala v roce 1927. Od podzimu 1927 až do své smrti v roce 1932 pracovala jako písařka v účtárně lesnického odboru ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu, že v roce 1927 nenastoupila ke studiu na Lotyšské univerzitě, navštěvovala alespoň večer po práci Rižskou lidovou vysokou školu, kde spolupracovala se Sigismundsem Vidbergsem. Tíhla k myšlenkám levicového sociálnědemokratického hnutí. V roce 1926 se stala členkou „Lotyšské unie mládeže“, po zrušení organizace se stala členkou hnutí Darba jaunatne . Pracovala v redakci časopisu "Dzirkstis" , v roce 1928 se stala...

Více od autora