Jarmil Burghauser
Jak psáti pro kytaru

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Autor se staví proti předsudku, že pro kytaru může psát je ten, kdo na ni sám umí hrát. Brožura má ukázat skladatelům a upravovatelům typické možnosti dnešní kytarové techniky a její mnohostranné uplatnění v jakékoliv kombinaci nástrojové. Probírá tedy kytaru nejen jako nástroj sólový, ale upozorňuje na její významnou …funkci v komorním i symfonickém orchestru a především v hudebních souborech lidové tvořivosti. Význačnější skladby pro kytaru a hlavní dostupná literatura o tomto nástroji jsou uvedeny ve druhé kapitole. Autor se staví proti předsudku, že pro kytaru může psát je ten, kdo na ni sám umí hrát. Brožura má ukázat skladatelům a upravovatelům typické možnosti dnešní kytarové techniky a její mnohostranné upla…tnění v jakékoliv kombinaci nástrojové. Probírá tedy kytaru nejen jako nástroj sólový, ale upozorňuje na její významnou funkci v komorním i symfonickém orchestru a především v hudebních souborech lidové tvořivosti. Význačnější skladby pro kytaru a hlavní dostupná literatura o tomto nástroji jsou uvedeny ve druhé kapitole.

Stav

Dobrý

lehce cítit po vlhkosti, lehce zašlá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce cítit po vlhkosti, lehce zašlá obálka
Vazba:	sešit
Počet stran:	42, [1]
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 9. 2026 12:22
Číslo položky:	1898912

O autorovi

Jarmil Burghauser

Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…