Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      František Červinka
      Inspirace Pražské jaro 1968

      2014 | Nakladatelství Sumbalon

      Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69. Mezi autory se objevují nejvýznamnější čeští myslitelé druhé poloviny dvacátého století . Od konce padesátých let se český kulturní týdeník zvaný Literární noviny nesměle pokoušel znovu začlenit českou kulturu do evropského kontextu a naopak. Začalo s…e to dařit až začátkem šedesátých let a na jejich konci se to v podstatě podařilo. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu a psalo se o tom všude vůkol, ač nebylo mnoho těch, kteří je dokázali přečíst. Ale i to se překonalo a jejich proslulost se trvale zvyšovala. Až to všechno skončilo pod pásy sovětských tanků.

      Na podzim 1990 požádal A. J. Liehm Milana Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera tento fejeton nazval O slavnosti a hostech: Milý Tondo, když jsi mi řekl o příspěvek pro první české číslo Lettre internationale, myslel jsem, že nic nemám. Navrhoval jsi mi , abych přeložil do češtiny něco z toho, co jsem v cizině napsal o českých věcech. Ano, napovídal jsem mnoho interview, napsal mnoho textů týkajících se okupovaného Československa, české hudby, české literatury, mých kolegů, byla by z toho dost tlustá kniha, ale nestála by za vydání, protože všechno, co jsem říkal, bylo příliš poznamenáno apologetickou tendencí, didaktickým účelem: Mluvil jsem k neznalému cizímu publiku a neměl jsem intelektuální ctižádost objevit něco nečekaného či nového, bez takové ctižádosti si žádný text nezaslouží přežít okolnosti svého vzniku. Zbývá sedm esejů, na kterých mi stále záleží, ale které se Československa netýkají. Vydal jsem je v knize L’art du roman v roce 1986 a už dlouho se je chystám přeložit do češtiny. Překládat sama sebe do svého jazyka je však nezábavná práce, a odkládám ji proto z roku na rok.

      Chtěl jsem ti tedy nejdříve říci „ne“, ale pak se mi najednou vynořily vzpomínky. Vzpomněl jsem si na Literární noviny z druhé půle šedesátých let. Ať mne nikdo nepodezírá z falešné emfáze, když řeknu, že takový týdeník neexistoval tehdy , nikde na světě. Ty jsi byl kosmopolitní duší Literárek a zároveň jakýmsi ministrem zahraničí české opoziční kultury. Pak přišlo Pražské jaro a s ním myšlenka založit deník: Lidové noviny. Karel Kosík se stal předsedou jejich správní rady a ty šéfredaktorem. Věděl jsem, že bys byl z těch novin udělal jedny z nejlepších v Evropě. Žel, tvoje Lidové noviny nikdy nevyšly, přišli Rusové a tys odešel do ciziny. Zvláštní je, že tvá emigrace, která se mohla zdát blouděním, nebyla než pokračováním cesty za stále stejným cílem .... Kruh se uzavírá, je to tvůj symbolický návrat do Prahy, a to je slavnost, při které bych nechtěl chybět, tím spíš , že chybím u většiny slavností, protože se od roku 1969 stahuji čím dál víc do ústraní, z něhož už sotva kdy budu chtít a budu umět vystoupit. Pošlu tedy na tu slavnost místo sebe alespoň sedm písmen ze slovníku, který tvoří jednu část L’art du roman. Víc ti jich nedám, protože právě sedmička, jak bys měl vědět, je číslo, které přináší štěstí.       Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69. Mezi autory se objevují nejvýznamnější čeští myslitelé druhé poloviny dvacátého století . Od konce padesátých let se český kulturní… týdeník zvaný Literární noviny nesměle pokoušel znovu začlenit českou kulturu do evropského kontextu a naopak. Začalo se to dařit až začátkem šedesátých let a na jejich konci se to v podstatě podařilo. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu a psalo se o tom všude vůkol, ač nebylo mnoho těch, kteří je dokázali přečíst. Ale i to se překonalo a jejich proslulost se trvale zvyšovala. Až to všechno skončilo pod pásy sovětských tanků.

      Na podzim 1990 požádal A. J. Liehm Milana Kunderu o příspěvek pro česko-slovenskou Lettre. Kundera tento fejeton nazval O slavnosti a hostech: Milý Tondo, když jsi mi řekl o příspěvek pro první české číslo Lettre internationale, myslel jsem, že nic nemám. Navrhoval jsi mi , abych přeložil do češtiny něco z toho, co jsem v cizině napsal o českých věcech. Ano, napovídal jsem mnoho interview, napsal mnoho textů týkajících se okupovaného Československa, české hudby, české literatury, mých kolegů, byla by z toho dost tlustá kniha, ale nestála by za vydání, protože všechno, co jsem říkal, bylo příliš poznamenáno apologetickou tendencí, didaktickým účelem: Mluvil jsem k neznalému cizímu publiku a neměl jsem intelektuální ctižádost objevit něco nečekaného či nového, bez takové ctižádosti si žádný text nezaslouží přežít okolnosti svého vzniku. Zbývá sedm esejů, na kterých mi stále záleží, ale které se Československa netýkají. Vydal jsem je v knize L’art du roman v roce 1986 a už dlouho se je chystám přeložit do češtiny. Překládat sama sebe do svého jazyka je však nezábavná práce, a odkládám ji proto z roku na rok.

      Chtěl jsem ti tedy nejdříve říci „ne“, ale pak se mi najednou vynořily vzpomínky. Vzpomněl jsem si na Literární noviny z druhé půle šedesátých let. Ať mne nikdo nepodezírá z falešné emfáze, když řeknu, že takový týdeník neexistoval tehdy , nikde na světě. Ty jsi byl kosmopolitní duší Literárek a zároveň jakýmsi ministrem zahraničí české opoziční kultury. Pak přišlo Pražské jaro a s ním myšlenka založit deník: Lidové noviny. Karel Kosík se stal předsedou jejich správní rady a ty šéfredaktorem. Věděl jsem, že bys byl z těch novin udělal jedny z nejlepších v Evropě. Žel, tvoje Lidové noviny nikdy nevyšly, přišli Rusové a tys odešel do ciziny. Zvláštní je, že tvá emigrace, která se mohla zdát blouděním, nebyla než pokračováním cesty za stále stejným cílem .... Kruh se uzavírá, je to tvůj symbolický návrat do Prahy, a to je slavnost, při které bych nechtěl chybět, tím spíš , že chybím u většiny slavností, protože se od roku 1969 stahuji čím dál víc do ústraní, z něhož už sotva kdy budu chtít a budu umět vystoupit. Pošlu tedy na tu slavnost místo sebe alespoň sedm písmen ze slovníku, který tvoří jednu část L’art du roman. Víc ti jich nedám, protože právě sedmička, jak bys měl vědět, je číslo, které přináší štěstí.

      Stav

      Dobrý více informací

      Skladem pro e-shop
      249 Kč

      179 Kč

      O knize

      Stav:
      Dobrý
      Vazba: brožovaná
      Počet stran: 195
      Jazyk:  česky
      ISBN10: 8090530354
      ISBN: 9788090530355
      Vydání: Vyd. 1.
      Vydáno v: Vysoké Mýto
      Vystaveno: 30. 9. 2024 10:33
      Číslo položky: 984913

      O autorovi

      František Červinka

      František Červinka

      František Červinka byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Pocházel z českožidovské rodiny, v matrice byli nicméně oba jeho rodiče zapsáni jako katolíci. Profesí byl podle údajů k roku 1926 úředníkem nemocenské pokladny v Praze. Po parlamentních volbách v roce 1925 získal za Československou stranu národně socialistickou poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát získal ale až dodatečně roku 1926 jako náhradník poté, co na poslanecký mandát rezignoval Edvard Beneš. Po komunálních volbách v roce 1938 byl zvolen starostou vnitřní Prahy . Jeho synem byl historik František Červinka.

      Více od autora

      Další knihy autora František Červinka

      Zobrazit vše

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Přidáno do košíku!