Jaroslav Hořejší, Karel Raška
Infekční žloutenka

1957 | Státní zdravotnické nakladatelství

Stav

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	21
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 5.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 9. 2024 17:12
Číslo položky:	966894

O autorech

Jaroslav Hořejší

Narozen 1947. Mgr. Popularizátor medicíny, redaktor lékařského časopisu. Píše o problematice lékařské vědy, klinické medicíny a zdravotní péče ve světě a u nás. Absolvent Fakulty žurnalistiky UK a postgraduálního studia Filozofické fakulty UK . Pracoval jako redaktor časopisu Univerzita Karlova , v době normalizace po 20 let v knihovně Institutu klinické a experimentální medicíny , po roce 1989 v několika medicínských nakladatelstvích, až nakonec založil nakladatelství Medical Tribune CZ, kde v letech 2000 - 2010 působil jako ředitel a šéfredaktor. Nyní se věnuje publicistice a překladům \"na volné noze.\" Kromě stovek článků má na svém kontě více než 30 titulů knih autorských i přeložených. Byl oceněn cenou nakladatelství Avicenum za monografii Srdce proti infarktu a pamětními medailemi 1. LF a 3. LF UK za popularizaci lékařské vědy.

Více od autora

Karel Raška

Profesor MUDr. Karel Raška, DrSc. byl český voják, lékař a epidemiolog, zakladatel moderní československé epidemiologie. Byl profesorem Karlovy univerzity, ředitelem pražského Ústavu epidemiologie a mikrobiologie a vedoucím Divize sdělných nemocí Světové zdravotnické organizace. Byl autorem konceptu epidemiologické bdělosti , kterou Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 mezi základní epidemiologické metody svého celosvětového působení. Prosadil v Československu diagnostiku Rh-faktoru a léčbu fetální erytroblastózy pomoci krevních transfúzí . V roce 1945 spolu s Františekem Patočkou řídil opatření proti zamezení dalšího šíření epidemie skvrnitého tyfu, která vypukla v KT Terezíně. Zde také společně sepsali zprávu o poměrech v Malé pevnosti a mimořádně brutálním zacházení se zde vězněnými Němci a svými protesty přiměli vládu k výměně vedení tábora. Byl jednou z klíčových osobností úspěšného celosvětového eradikačního programu zaměřeného proti pravým neštovicím v rámci Světové zdravotnické organizace WHO, jejíž byl zaměstnancem, jakož i řady dalších lokálních eradikačních programů v Československu, zejména pokud šlo o potlačení dětských nemocí. V roce 1972 jej komunistický režim přinutil odejít do penze. Hlavní důvodem byla nevraživost tehdejšího českého ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce , způsobená předchozím Raškovým odhalením Prokopcova plagiátu při kandidátské práci . V roce 1984 mu Anglická královská lékařská společnost udělila Jennerovu medaili, která je v oblasti boje proti infekčním chorobám považována za nejprestižnější ocenění na světě. Jeho manželkou byla Helena Rašková, česká farmakoložka. Mají spolu dva syny, profesory Karla Rašku – molekulárního imuno...

Více od autora