Knihy
Beletrie
Hermann Sudermann
Indická lilie ; Životní plán ; Píseň umírajícíh...

Hermann Sudermann: Indická lilie ; Životní plán ; Píseň umírajícího ; Třetí trpitelkou ; Jeseň ; Radující se lidé ; Thea

Hermann Sudermann
Epištoly Kutnohorské + Indická lilie - 2 DÍLA V 1 SVAZKU

1913 | Nakladatelství České Slovo

Obsažené svazky:

Epištoly Kutnohorské 1896 (96 s., 2. vyd.)
Indická lilie ; Životní plán ; Píseň umírajícího ; Třetí ... 1913 (167 s.)

Stav

Dobrý

odřené desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřené desky
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	96 + 167
Jazyk:	česky
Překladatel:	Pavel Dušan
Vydání:	Třetí vydání (dle druhého rozmnoženého z r. 1851)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 7. 2026 10:44
Číslo položky:	1821941

O autorech

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora