Svatopluk Čech
Hanuman - 1. VYDÁNÍ

1884 | Nakladatelství Eduard Valečka

Hanuman je zvířecí epos. Obsahuje deset zpěvů. V prvním zpěvu se básník hájí, že sáhl po této látce. Básník se v této básni staví proti "jednostranné civilizaci, která by zajisté změnila celý svět v jednotvárnou, bezbarvou hmotu". V indickém pralese jsou rozvaliny města a tam žijí potomkové posvátných opic. Vládl jim r…od Hanumanů. Posledním potomkem je maličký Hanuman, kterého odchovává ještě jeho matka. Tu se jednou objeví v pralese námořník, zastřelí Hanumanovu matku a odvleče královského potomka na loď. Na lodi cvičí námořník Hanumana různým věcem, a když připluje do Anglie, zanechá služby na lodi, obleče Hanumana do pestré livreje a vydá se s ním na cestu Evropou s kolovrátkem. Hanuman obveseluje obecenstvo a pomáhá tak svému pánovi přivydělávat na živobytí. Ale toho pak putování omrzí, dá se zase do služby na lodi. Lodí, na kterou byl námořník přijat, se plaví do Indie veliká divadelní společnost. U indických břehů loď ztroskotá a všichni zahynou; jediný Hanuman se zachrání. Je s velikou radostí svými poddanými přivítán a začne vládnout. Svolá sněm a na něm oznamuje poddaným, že chce povznésti opičí rod na stupeň, jak jej viděl v Evropě. Jsou prý dva druhy opic: jeden se vysoko povznesl, to jsou obyvatelé Evropy, druhý ustrnul na původním stavu, a to jsou jeho poddaní. Hanuman prohlašuje, že chce svůj lid povznést na evropskou úroveň civilizace. Hned také začne s reformami; nejprve si musí opice useknout ohon, jakožto zbytečnou věc a neslušnou, musí chodit obuty a zpříma a konečně musí se strojit jako lidé, aby zakryly svou nahotu. Starý opičák Vindragupta reptá, a když dvořan Bhandragura namítá, kde vezmou tolik šatstva pro všechny, poukazuje král na veliké množství šatstva ze ztroskotané lodi. Opice hned běží k mořskému břehu. Udělají ze sebe most až k lodi a pak vynášejí bohatou garderobu divadelní společnosti. Na břehu si bere každý, co komu přijde do ruky. Hanuman přijde a nařídí, aby všechno zanesli do sídla. Pak teprve šatstvo přiděluje. Všechno je oblečeno po evropsku a také evropská zřízení jsou zavedena. Je zřízen parlament, z opic jsou teď učenci, lékaři, advokáti, úředníci, šviháci i krasavice. Ale brzy nastane odpor proti novým řádům. Vindragupta seskupí kolem sebe mnoho nespokojenců, hlavně takových, kteří šaty brzo rozedrali. Pořádají schůze a konečně se postaví zjevně proti Hanumanovi: přilepí si useknuté ohony. Hanuman podnikne proti nim válečnou výpravu, aby odbojníky potlačil mocí. Ale vojáci mohou jen zvolna kupředu, protože se jim v těžkých botách těžko pochoduje. Revolucionáři jsou na stromě; tu se objeví tygr a před ním i vojsko uteče na strom, král nejvýše. Když mine nebezpečí, prohlásí král, že tvrze povstalců bylo dobyto, slaví vítězství a odbojníkům dá milost. Jen Vindraguptovi, který si dosud ohon nedal useknout, ocas utnou. Král se rozhodne, že pojede do Evropy, aby upozornil na kulturní vzestup opičácké říše. Chce také poznat společenské chování v Londýně, pařížskou módu a v Berlíně armádu a najít si také nevěstu. Ale na lodi byli opičáci pochytáni Hagenbeckem, německým obchodníkem se zvířaty, a rozprodáni do zvěřinců a potulným kejklířům. Básník se setkal s Hanumanem, když putoval světem s italským pištcem. Básník lituje jeho osudu a těší jej, až příjdou časy, kdy se všechno lidstvo zuniformuje jedním krojem i jednou řečí; pak i opicím se snad podaří být jako lidé a básníkovi se splní pošetilá báj. Hanuman je zvířecí epos. Obsahuje deset zpěvů. V prvním zpěvu se básník hájí, že sáhl po této látce. Básník se v této básni staví proti "jednostranné civilizaci, která by zajisté změnila celý svět v j…ednotvárnou, bezbarvou hmotu". V indickém pralese jsou rozvaliny města a tam žijí potomkové posvátných opic. Vládl jim rod Hanumanů. Posledním potomkem je maličký Hanuman, kterého odchovává ještě jeho matka. Tu se jednou objeví v pralese námořník, zastřelí Hanumanovu matku a odvleče královského potomka na loď. Na lodi cvičí námořník Hanumana různým věcem, a když připluje do Anglie, zanechá služby na lodi, obleče Hanumana do pestré livreje a vydá se s ním na cestu Evropou s kolovrátkem. Hanuman obveseluje obecenstvo a pomáhá tak svému pánovi přivydělávat na živobytí. Ale toho pak putování omrzí, dá se zase do služby na lodi. Lodí, na kterou byl námořník přijat, se plaví do Indie veliká divadelní společnost. U indických břehů loď ztroskotá a všichni zahynou; jediný Hanuman se zachrání. Je s velikou radostí svými poddanými přivítán a začne vládnout. Svolá sněm a na něm oznamuje poddaným, že chce povznésti opičí rod na stupeň, jak jej viděl v Evropě. Jsou prý dva druhy opic: jeden se vysoko povznesl, to jsou obyvatelé Evropy, druhý ustrnul na původním stavu, a to jsou jeho poddaní. Hanuman prohlašuje, že chce svůj lid povznést na evropskou úroveň civilizace. Hned také začne s reformami; nejprve si musí opice useknout ohon, jakožto zbytečnou věc a neslušnou, musí chodit obuty a zpříma a konečně musí se strojit jako lidé, aby zakryly svou nahotu. Starý opičák Vindragupta reptá, a když dvořan Bhandragura namítá, kde vezmou tolik šatstva pro všechny, poukazuje král na veliké množství šatstva ze ztroskotané lodi. Opice hned běží k mořskému břehu. Udělají ze sebe most až k lodi a pak vynášejí bohatou garderobu divadelní společnosti. Na břehu si bere každý, co komu přijde do ruky. Hanuman přijde a nařídí, aby všechno zanesli do sídla. Pak teprve šatstvo přiděluje. Všechno je oblečeno po evropsku a také evropská zřízení jsou zavedena. Je zřízen parlament, z opic jsou teď učenci, lékaři, advokáti, úředníci, šviháci i krasavice. Ale brzy nastane odpor proti novým řádům. Vindragupta seskupí kolem sebe mnoho nespokojenců, hlavně takových, kteří šaty brzo rozedrali. Pořádají schůze a konečně se postaví zjevně proti Hanumanovi: přilepí si useknuté ohony. Hanuman podnikne proti nim válečnou výpravu, aby odbojníky potlačil mocí. Ale vojáci mohou jen zvolna kupředu, protože se jim v těžkých botách těžko pochoduje. Revolucionáři jsou na stromě; tu se objeví tygr a před ním i vojsko uteče na strom, král nejvýše. Když mine nebezpečí, prohlásí král, že tvrze povstalců bylo dobyto, slaví vítězství a odbojníkům dá milost. Jen Vindraguptovi, který si dosud ohon nedal useknout, ocas utnou. Král se rozhodne, že pojede do Evropy, aby upozornil na kulturní vzestup opičácké říše. Chce také poznat společenské chování v Londýně, pařížskou módu a v Berlíně armádu a najít si také nevěstu. Ale na lodi byli opičáci pochytáni Hagenbeckem, německým obchodníkem se zvířaty, a rozprodáni do zvěřinců a potulným kejklířům. Básník se setkal s Hanumanem, když putoval světem s italským pištcem. Básník lituje jeho osudu a těší jej, až příjdou časy, kdy se všechno lidstvo zuniformuje jedním krojem i jednou řečí; pak i opicím se snad podaří být jako lidé a básníkovi se splní pošetilá báj.

s kódem POETLE: 479 Kč

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, neautorský podpis, vazba lehce povolená, V jednom místě, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, neautorský podpis, vazba lehce povolená, V jednom místě, vše drží
Vazba:	pevná
Počet stran:	95
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 9. 2024 9:16
Číslo položky:	984738

O autorovi

Svatopluk Čech

Svatopluk Čech byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil příběhy pana Broučka. Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech byl panský hospodářský správce a český vlastenec. V letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu působil v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července 1890, svého členství se vzdal v roce 1895. Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým...

Více od autora