Ursula K Le Guin
Gwilanina harfa a jiné povídky

Ursula K Le Guin

Ursula Kroeber Le Guin byla americká spisovatelka. I když píše romány, poezii, knížky pro děti a eseje, nejznámější jsou její romány a povídky z oblasti science fiction a fantasy. V češtině je nejoblíbenější její cyklus příběhů ze Zeměmoří, nejuznávanějším dílem však je román Levá ruka tmy. Je považována za jednoho z nejlepších spisovatelů fantastických žánrů. Obdržela několik cen, kromě cen Hugo a Nebula také Gandalf Grand Master v 1979 a Damon Knight Memorial Grand Master Award v roce 2003. Od roku 2003 je držitelkou titulu Velmistr. Známá je propracovaností svých děl a svými sondami do oblastí taoismu, anarchismu, feminismu, psychologie a sociologie. Neopomenutelnou součástí jejích děl je vyhýbání se antropocentrismu, vytvořené cizí kultury jí však slouží ke sdělení informací o kultuře naší. Narodila se v roce 1929 jako Ursula Kroeberová v rodině antropologa Alfreda Kroebera a spisovatelky Theodory Kroeberové. Alfred se zabýval původními obyvateli Ameriky, Theodora psala knihy pro děti a stejně jako její manžel se věnovala antropologii. Ursula již ve svých jedenácti letech poslala svůj první příběh do magazínu Astounding Science Fiction, byla však odmítnuta. Absolvovala v roce 1952 na Columbia University ze středověké romantické literatury. Ve studiích pokračovala ve Francii, kde potkala svého manžela, historika Charlese Alfreda Le Guina. Svatbu měli dva dny před Štědrým dnem roku 1953. I poté si ponechala ve jméně písmeno K. jako Kroeber. Od roku 1958 žila v Oregonu ve státě Portland a má tři děti: Elisabeth, Caroline a Theodore. Její první knihy pojednávaly o imaginárních krajinách. První uveřejněnou prací byla v roce 1962 povídka April in Paris, prvními romány byly roku 1966 Planeta exilu a Rocannonův svět.