Sergej Matvejevič Štemenko
Generální štáb za války

1973 | Nakladatelství Naše vojsko

Armádní generál S.M. Štemenko se ve vzpomínkách vrací k činnosti hlavního stanu a generálního štábu za druhé světové války. Snaží se ukázat významný podíl hlavního velení a generálního štábu při organizování vojenských operací a vyvrací některé mylné názory, snižující jejich podíl na vítězství sovětských vojsk. Vzpomín…á také na své spolupracovníky v generálním štábu a na velitele, s nimiž přicházel při své práci do styku. Armádní generál S.M. Štemenko se ve vzpomínkách vrací k činnosti hlavního stanu a generálního štábu za druhé světové války. Snaží se ukázat významný podíl hlavního velení a generálního štábu při organ…izování vojenských operací a vyvrací některé mylné názory, snižující jejich podíl na vítězství sovětských vojsk. Vzpomíná také na své spolupracovníky v generálním štábu a na velitele, s nimiž přicházel při své práci do styku.

Součástí souboru:

Generální štáb za války 1973 (2 sv. (401, 463 s.), 1. vyd.)

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	401
Jazyk:	česky
Edice:	38. svazek ed. 38. svazek ed. Paměti
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 6. 2024 14:57
Číslo položky:	887310

O autorovi

Sergej Matvejevič Štemenko

Sergej Matvejevič Štemenko byl sovětský generál druhé světové války, náčelník generálního štábu Sovětské armády v letech 1948–1952, člen komunistické strany. Pocházel z kozácké rodiny. Po škole odešel v roce 1924 za příbuznými do Moskvy, zde se živil příležitostnými pracemi. O dva roky později, v 19 letech, vstoupil do Rudé armády. V armádě střídal studium a službu u útvarů. Jeho kariéra nabrala rychlost v roce 1937, kdy se stal velitelem elitní tankové jednotky. V roce 1938 byl, přes svůj rozhodný odpor, vybrán ke studiu na Akademii generálního štábu. V září 1939 byl s dalšími posluchači přidělen ke štábu Ukrajinského frontu, který obsadil západní Ukrajinu. Po skončení studia byl umístěn do generálního štábu. Zde sloužil v blízkovýchodním oddělení, po začátku války přechodně v jihozápadním. Od června 1942 vedl blízkovýchodní směr . Od konce roku 1942 zastupoval často se střídající náčelníky operační správy, v květnu 1943 byl postaven do jejího čela. V nyní už stabilizovaném vedení generálního štábu, které zůstalo beze změn do konce války, zaujal de facto druhé místo za Antonovem, 1. zástupcem náčelníka . Společně se svými zástupci A. A. Gryzlovem a N. A. Lomovem zpracovával plány a podílel se na přípravě prakticky všech akcí Rudé armády v druhé polovině války. Doprovázel Stalina na Teheránskou konferenci. Působil jako vedoucí štábu u představitelů Stavky na frontách, v dubnu – květnu 1943 v Severokavkazském frontu u G. K. Žukova, koncem roku 1943 v Přímořské armádě u Vorošilova, v únoru – březnu 1944 v 1. a 2. pobaltském frontu u Timošenka. Dozíral jako představitel Stavky na přípravu ofenzív v dubnu 1944 u Západního frontu, v červnu 1944 2. běloruském frontu, v červenci 1944 3. pobaltském frontu. Vrcholu kariéry dosáhl v roce 1948, k...

Více od autora