Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Voltaire
Filosofický slovník, čili, Rozum podle abecedy

Voltaire
Filosofický slovník, čili, Rozum podle abecedy

1929 | Nakladatelství Jan Laichter

Podtitul: čili, Rozum podle abecedy

Sotva byl Voltairův Filosofický slovník vytištěn, vzbudil takový rozruch mezi vzdělanci a odpor ve vládních a kněžských kruzích, že tím byl Voltaire zastrašen a neváhal své autorství zapřít. V jednom svém dopise paní de Deffand píše: „Kdybych měl být obviněn, že jsem napsal Fi…losofický slovník, bylo by mi lépe, že bych se byl nenarodil.“ A na jiném místě d'Alembertovi: „A když již mluvíme o morálce: v tom zpropadeném slovníku je jí tolik, že se třesu, aby dílo i autor nebyli upáleni přičiněním nepřátel morálky a literatury.“
V září r. 1764 byl Filosofický slovník v Ženevě spálen rukou katovou, jako kniha bezbožná, nemorální a svatokrádežná, jež uvádí v posměch mysteria, dogmata, kázeň, autoritu božskou i lidskou atd. Rok nato byl dán papežem na index a téhož roku byl z nařízení pařížského parlamentu spálen zároveň s Rousseauovými Lettres écrites de la Montagne.
Voltaire, chtěje od sebe odvrátit podezření, vydával slovník za společné dílo několika fingovaných autorů, jehož on sám se zůčastnil jen nepatrně. Přes toto popírání připravoval jeho nové, rozšířené vydání: „Tato strašná kniha,“ píše jednomu ze svých přátel, „učí od začátku až do konce, že se máme v pokoře klanět Bohu, vésti ctnostný život a věřit, že dvě a dvě jsou čtyři.“
Z předmluvy Emmy Horké Podtitul: čili, Rozum podle abecedy

Sotva byl Voltairův Filosofický slovník vytištěn, vzbudil takový rozruch mezi vzdělanci a odpor ve vládních a kněžských kruzích, že tím byl Voltaire zastraše…n a neváhal své autorství zapřít. V jednom svém dopise paní de Deffand píše: „Kdybych měl být obviněn, že jsem napsal Filosofický slovník, bylo by mi lépe, že bych se byl nenarodil.“ A na jiném místě d'Alembertovi: „A když již mluvíme o morálce: v tom zpropadeném slovníku je jí tolik, že se třesu, aby dílo i autor nebyli upáleni přičiněním nepřátel morálky a literatury.“
V září r. 1764 byl Filosofický slovník v Ženevě spálen rukou katovou, jako kniha bezbožná, nemorální a svatokrádežná, jež uvádí v posměch mysteria, dogmata, kázeň, autoritu božskou i lidskou atd. Rok nato byl dán papežem na index a téhož roku byl z nařízení pařížského parlamentu spálen zároveň s Rousseauovými Lettres écrites de la Montagne.
Voltaire, chtěje od sebe odvrátit podezření, vydával slovník za společné dílo několika fingovaných autorů, jehož on sám se zůčastnil jen nepatrně. Přes toto popírání připravoval jeho nové, rozšířené vydání: „Tato strašná kniha,“ píše jednomu ze svých přátel, „učí od začátku až do konce, že se máme v pokoře klanět Bohu, vésti ctnostný život a věřit, že dvě a dvě jsou čtyři.“
Z předmluvy Emmy Horké

Stav

Mírně opotřebená

vazba u předsádky prasklá, neautorská dedikace, opotřebená obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (19. 5. 2026)

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba u předsádky prasklá, neautorská dedikace, opotřebená obálka
Vazba:	volná brož
Počet stran:	vii, 393
Jazyk:	česky
Překladatel:	Emma Horká
Edice:	Otázky a názory
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 5. 2026 15:54
Číslo položky:	1740680

O autorovi

Voltaire

Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...

Více od autora