Gilles Deleuze
Film 2 - Obraz - čas : 2

2006 | Nakladatelství Národní filmový archiv

Po svazku Film 1. Obraz-pohyb druhá a závěrečná část základního díla francouzské filmové teorie, v překladu Čestmíra Pelikána, ve filmografické revizi Milana Klepikova a s analytickým doslovem Vlastimila Zusky. "Kinematografie sama je novou praxí obrazů a znaků, jíž musí filozofie dodat teorii v podobě pojmové praxe,"… zdůvodňuje v něm Deleuze svůj přístup. Doplněno překladatelskou a ediční poznámkou, rejstříkem jmen a rejstříkem filmů. Po svazku Film 1. Obraz-pohyb druhá a závěrečná část základního díla francouzské filmové teorie, v překladu Čestmíra Pelikána, ve filmografické revizi Milana Klepikova a s analytickým doslovem Vlasti…mila Zusky. "Kinematografie sama je novou praxí obrazů a znaků, jíž musí filozofie dodat teorii v podobě pojmové praxe," zdůvodňuje v něm Deleuze svůj přístup. Doplněno překladatelskou a ediční poznámkou, rejstříkem jmen a rejstříkem filmů.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 13. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	371
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070041277
ISBN:	9788070041277
Edice:	22. svazek ed. 22. svazek ed. Knihovna Iluminace
Vydání:	Vyd. v ČR 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 6. 2026 18:18
Číslo položky:	1811143

O autorovi

Gilles Deleuze

Gilles Deleuze byl významný francouzský teoretik 20. století, který působil v mnoha oblastech a disciplínách, především pak ve filozofii, filmové teorii, teorii umění a literatury nebo kritické teorii současné kultury. Jeho radikální filozofické i politické postoje jsou těsně spjaty s vlivem nacistické okupace a s květnovými událostmi r. 1968 v Paříži a v celé Evropě. Jeho myšlení se prolíná s velkou řadu dalších vědeckých oborů – s psychologií, antropologií, geologií, biologií a jinými. Spolu s J. F. Lyotardem, M. Foucaltem, J. Derridou, J. Lacanem a dalšími je považován za představitele poststrukturalismu – myšlení zaměřeného na kritiku evropské kultury a filozofie. Jeho filozofická práce je originálním příspěvkem k ontologické problematice systematicky rozvíjené v průběhu 20. století počínaje Whiteheadem nebo Heideggerem a jeho ontologická pozice je svébytnou variantou monismu. Ve filozofii také představuje nezanedbatelný hlas v diskuzi o povaze subjektivity a reflexivního vědomí. Jeho pojmy jsou ovšem kromě filozofie používány také v estetice, filmové, literární i divadelní vědě nebo v radikální politické a kulturologické analýze současné civilizace. Deleuzovo myšlení dalece a mnoha směry přesahuje úzce vymezené hranice institucializované filozofie, a v tom je jedním z potomků Nietzscheho, z jehož díla opakovaně čerpá pojmové nástroje pro svou vlastní práci. Svými pojmy a teoretickými postoji překračuje hranice akademického světa. Jeho cílem je vyvést filozofii z jejího školského gheta a propojit ji s dalšími vědami a formami komunikace. Deleuze se kromě Nietzscheho obracel k mnoha dalším autorům západní tradice, např. k Lucretiovi, Spinozovi, Leibnizovi, Peircovi, Bergsonovi, Simonodonovi a mnoha dalším. Své myšlení koncipoval vždy jako rozhovor s mnoha různými současnými i minulými mysliteli, a také jako vášnivou starost o evropskou civilizační tradici, která má počátky v řeckém starověku a během 20. století se pr...

Více od autora