Jiří Frel
Feidias

1964 | Nakladatelství Orbis

Knížka soustřeďuje nebohaté dochované zprávy o největším řeckém sochaři, jenž žil a působil v 5. století př. n. l. Podrobně seznamuje s jeho dílem i společenskými a kulturními poměry, v nichž rostlo. Připojena jsou hodnocení Feidia významnými osobnostmi antickými i novodobými. Knížka soustřeďuje nebohaté dochované zprávy o největším řeckém sochaři, jenž žil a působil v 5. století př. n. l. Podrobně seznamuje s jeho dílem i společenskými a kulturními poměry, v nichž rostlo. …Připojena jsou hodnocení Feidia významnými osobnostmi antickými i novodobými.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	159
Jazyk:	česky
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Portréty
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 8. 2023 14:27
Číslo položky:	611408

O autorovi

Jiří Frel

Jiří Frel, původním jménem Jiří Fröhlich byl česko-americký klasický archeolog, historik antického umění, zejména znalec řeckého sochařství a vázového malířství, a vysokoškolský pedagog. Narodil se jako první potomek v rodině učitele a regionálního historika Antonína Fröhlicha a jeho manželky Marie, rozené Tomanové, která také pravoala jako učitelka. Po absolutoriu gymnázia strávil válku doma na venkově, kde pracoval manuálně v zemědělství a učil se jazyky. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a dějin umění . Za vynikající výsledky dostal stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Bohumilem Soudským, dělal volontéra v Louvru. Roku 1948 obhájil diplomovou práci na UK a získal další stipendium do Itálie. Roku 1949 se vrátil do Československa a stal se asistentem na katedře antického starověku filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vstoupil do KSČ a brzy se habilitoval, v roce 1967–1969 jako profesor přednášel dějiny antického umění. Byl znalcem zejména řeckého umění, řecké klasické sochařství, funerální plastiku a keramiku. Česky napsal monografii Řecké vázy a řadu statí. Podle svědectví prof. Jana Bouzka byl vynikajícím pedagogem, neublížil ani nepřispěl k uvěznění svých v 50. letech politicky pronásledovaných kolegů, profesorů Jindřicha Čadíka, Růženy Vackové, aní k propuštění Milady Vilímkové. V době železné opony trpěl uzavřením hranic, podnikl alespoň archeologický výzkum v Bulharsku . Po uvolnění poměrů od roku 1963 začal jezdit do Řecka, zabýval se například parthenonským vlysem z Atén, barevností řecké architektury a v českých sbírkách objevil neznámý portrét řeckého sochaře Feidia. Roku 1969 emigroval do USA, kde stal profesorem na Princetonské univerzitě. V letech 1970–1973 pracoval jako asistent kurát...

Více od autora