František Modráček
Fašistické převraty : krise poválečných demokracií

František Modráček

František Modráček byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění, člen Československé sociálně demokratické strany dělnické, počátkem 20. let předák krátce existující Socialistické strany československého lidu pracujícího. Byl vyučeným řezbářem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už koncem 19. století se zapojil do anarchistického hnutí. Od roku 1893 pobýval v Praze . Zapojil se do pokrokového hnutí mládeže a byl aktérem procesu s Omladinou, v němž byl roku 1894 odsouzen. Amnestie se dočkal roku 1895. V rámci pokrokového hnutí se orientoval na dělnické hnutí a v roce 1897 přešel do sociální demokracie. Angažoval se v družstevním hnutí. Roku 1904 založil ve Vršovicích první dělnický konzumní spolek. V rámci strany kladl důraz na družstevnictví a neztotožnil se plně s teorií marxismu. Byl vzdáleně inspirován teorií marxistického revizionismu. Roku 1900 založil Sborník mládeže socialistické s cílem podnítit rozvoj mládežnických organizací paralelně se sociálně demokratickou stranou. Sjezd strany v říjnu 1900 ovšem takovou myšlenku odmítl. Byl také redaktorem revue Akademie. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 050. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Koncem první světové války patřil v rámci sociálnědemokratické strany k takzvané radikálně socialistické opozici, která kritizovala politiku Bohumíra Šmerala. Bývá řazen i k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. V letech 1918-1919 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění, kde zastupoval sociální demokraty. Během funkčního období se ale se...