Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová
Evašvankmajerjan : anima animus animace : mezi filmem a volnou tvorbou

1998 | Nakladatelství Arbor vitae

Monografie výtvarníků Evy a Jana Švankmajerových představuje volnou tvorbu i film a je vydána k putovním výstavám v roce 1997. Monografie výtvarníků Evy a Jana Švankmajerových představuje volnou tvorbu i film a je vydána k putovním výstavám v roce 1997.

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 3. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	181
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090196438
ISBN:	9788090196438
Vydání:	B.v
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2026 16:4
Číslo položky:	1773834

O autorech

Jan Švankmajer

Narozen 4. 9. 1934 v Praze. Malíř, kreslíř, grafik, loutkář, filmový výtvarník, scénograf, animátor, autor objektů, keramik, režisér, scenárista, básník.

Více od autora

Eva Švankmajerová

Eva Švankmajerová, roz. Dvořáková byla česká malířka, scénografka, básnířka a prozaička. Manželka a spolupracovnice Jana Švankmajera. Eva Švankmajerová se narodila jako prostřední ze tří sourozenců v měšťanské rodině v Kostelci nad Černými lesy. Jako dvouletou ji rodiče poslali k babičce do Oseku, které měla nahradit ztrátu syna. Babička trpěla cyklickými depresemi a od života již nečekala nic pozitivního a tyto pocity přenášela i na malou Evu. Ovlivnila tak negativně její rané dětství a byla příčinou, že Eva Švankmajerová prožívala vše v životě v jakési předtuše kalamity a s neschopností žít bez konkrétního viníka. Literární tvorbu Evy Švankmajerové ovlivnila četba starých ročníků ženských časopisů Pražanka a List paní a dívek, které našla u své babičky. Pokleslý literární slovník a šroubovaná syntax těchto časopisů, půvab stupidních životních rad a mouder a melodramaticky kýčovitých výlevů se staly zdrojem imaginativního humoru jejích vlastních textů, ve kterých spontánně prolíná mravoličnou dikci s řečí záměrně plebejskou nebo pozdně normalizačně komunistickou. Po válce se vrátila do Kostelce k rodičům, ale po celé období dospívání pociťovala silnou rivalitu se svými bratry. Potřeba vyvolat pozornost rodičů zřejmě souvisela i s přechodnou hluchotou. Její psychický stav vyvolával neurotické projevy somatického typu, jako kulhání. Silný vnitřní konflikt mezi vědomím ženské predestinace a potřebou umělecké seberealizace v 16 letech vedl k pokusu o demonstrativní sebevraždu svítiplynem. Od raného mládí kreslila a v letech 1954–1958 studovala na Průmyslové škole bytové tvorby řezbářství u prof. Václava Markupa a kresbu u prof. Vladimíra Landy. V letech 1958–1962 studovala scénografii na Katedře loutek Akademie múzických umění u prof. Richarda Landera. Roku 1960 se podílela jako výtvarnice na přípravě inscenace Škrobené hlavy Divadla masek a seznámila se s Janem Švankma...

Více od autora