Dušan Šindelář
Estetika situací

1976 | Nakladatelství Odeon

Po výkladu situace jako filozofického problému rozebírá autor různé formy a funkce, v nichž se uplatňuje situace v uměleckém díle . Na konkrétních příkladechcharakterizujerůzné typy estetických situací, způsoby estetického zaujetí, podíl subjektivního a objektivního v situačním zážitku a ukazuje vlastnosti a společensk…ý význam situačního estetična. Po výkladu situace jako filozofického problému rozebírá autor různé formy a funkce, v nichž se uplatňuje situace v uměleckém díle . Na konkrétních příkladechcharakterizujerůzné typy estetických situac…í, způsoby estetického zaujetí, podíl subjektivního a objektivního v situačním zážitku a ukazuje vlastnosti a společenský význam situačního estetična.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (12. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	160 , 64 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	V Redakci výtvarného umění, Redakce výtvarného umění
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 5. 2026 14:52
Číslo položky:	1762784

O autorovi

Dušan Šindelář

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Více od autora