Theodor W Adorno
Estetická teorie

1997 | Nakladatelství Panglos

Význačný představitel Frankfurtské školy shrnuje svoji koncepci estetiky.
V konzumním světě umění hrozí, že se stane pouhým zbožím. Umění se však tomuto trendu může bránit, neboť jakákoli jeho činnost je negace. Jakékoli umělecké dílo může neideologickou autonomní formou negovat podstatu spotřební společnosti. Umění… se udržuje při životě svou rezistenční silou... Typický příklad Adornovy esejistické metody, opírající se o význam vnitřní rozpornosti. V českém překladu je konečně k dispozici dílo jednoho z nejvýznamějších estetiků dvacátého století. Význačný představitel Frankfurtské školy shrnuje svoji koncepci estetiky.
V konzumním světě umění hrozí, že se stane pouhým zbožím. Umění se však tomuto trendu může bránit, neboť jakákoli jeho činn…ost je negace. Jakékoli umělecké dílo může neideologickou autonomní formou negovat podstatu spotřební společnosti. Umění se udržuje při životě svou rezistenční silou... Typický příklad Adornovy esejistické metody, opírající se o význam vnitřní rozpornosti. V českém překladu je konečně k dispozici dílo jednoho z nejvýznamějších estetiků dvacátého století.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	581
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090220541
ISBN:	9788090220546
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 2. 2023 12:36
Číslo položky:	488238

O autorovi

Theodor W Adorno

fotografie: Theodor W. Adorno - vpravo Theodor W. Adorno studoval na frankfurtské univerzitě filosofii, sociologii, psychologii a hudební vědu. Roku 1924 promoval prací o Edmundu Husserlovi. Během těchto let psal řadu hudebních kritik a sám se snažil komponovat v duchu radikální moderny. V roce 1925 odešel studovat hudební kompozici do Vídně. Po návratu do Frankfurtu sepsal habilitační práci Kierkegaard: konstrukce estetična a roku 1931 se stal soukromým docentem filosofie. Po nástupu nacistů v Německu odešel roku 1933 do anglického Oxfordu, v roce 1938 emigroval do USA a v Los Angeles vyučoval a řídil tamější výzkumné oddělení na University of California. Roku 1947 zde poprvé vyšlo dnes již klasické dílo „kritické teorie“, napsané společně s Maxem Horkheimerem, Dialektika osvícenství. Několik let po válce se Adorno vrátil do Německa a roku 1949 získal mimořádnou profesuru filosofie na univerzitě ve Frankfurtu. Po obnovení Institutu pro sociální výzkum v roce 1950 se stal zástupcem ředitele, od roku 1958 až do své smrti Institut řídil. Roku 1951 vyšel jeho spis Minima Moralia. Aktivně, i když nikoli nekriticky se zapojil do protestních akcí roku 1968. Zemřel na infarkt během dovolené ve Švýcarsku roku 1969.

Více od autora