Jiří Mašín, Endre Nemes
Endre Nemes : výtvarné symboly lidského času

1987 | Nakladatelství Odeon

Endre Nemes patří nesporně k nejzajímavějším představitelům evropského imaginativního umění. Nemesovo dílo dokázalo vytvořit výtvarné symboly lidského času, lidské existence a lidské situace, patří k jeho základním hodnotám, jimiž se vřazuje do široce rozevřeného proudu moderní evropské malby našeho století. Endre Nemes patří nesporně k nejzajímavějším představitelům evropského imaginativního umění. Nemesovo dílo dokázalo vytvořit výtvarné symboly lidského času, lidské existence a lidské situace, patří k …jeho základním hodnotám, jimiž se vřazuje do široce rozevřeného proudu moderní evropské malby našeho století.

Stav

Velmi dobrý

oděrky na obálce

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, Oděrky na obálce
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	203
Jazyk:	česky
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 8. 2024 11:46
Číslo položky:	951346

O autorech

Jiří Mašín

Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....

Více od autora

Endre Nemes

Endre Nemes, narozen jako Endre Nágel , byl malíř, grafik, scénograf a pedagog. V mládí žil na Slovensku, ve 30. letech studoval a žil v Praze a za války nalezl azyl ve Švédsku, kde pak strávil většinu života. Endre Nágel se narodil v židovské rodině maďarského státního úředníka jako prostřední ze tří bratrů. Rodina se krátce nato přestěhovala do Levoče a později do Spišské Nové Vsi, kde Endre navštěvoval školu. Gymnázium dokončil v Budapešti a odešel do Vídně s úmyslem studovat filozofii. Po několika měsících se vrátil na Slovensko, přijal umělecké jméno Nemes, psal básně a pracoval jako novinář. V letech 1928–1930 se v Praze živil jako karikaturista a 1930–1935 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru Williho Nowaka a působil jako výtvarný kritik deníku Magyar Ujság. Na akademii byl přijat bez nutnosti absolvovat tři přípravné ročníky. K jeho přátelům patřili členové Skupiny 42, F. Gross, F. Hudeček a V. Bartovský, malíř a dramatik Peter Weiss, slovenští malíři Cyprián Majerník a Koloman Sokol a fotograf Tibor Honty. S přítelem Jakubem Bauernfreundem navštěvoval sochaře Bernarda Redera a pomohl zprostředkovat jeho pražskou výstavu v Mánesu. V roce 1933 dostal Nemes cenu Akademie, která zahrnovala stipendijní pobyt v Paříži, a strávil tam tři měsíce s Jakubem Bauernfreundem. V roce 1936 vystavoval poprvé samostatně v galerii Hugo Feigla a stal se členem Umělecké besedy. Vystavoval také s Prager Secession. Moderní galerie zakoupila jeho obraz Hodina hudby. Roku 1938 emigroval do Finska, stal se učitelem na malířské škole v Helsinkách a zúčastnil se zde dvou kolektivních výstav. První samostatnou výstavu po emigraci měl v Oslu. Roku 1940, za první sovětsko-finské války, byl z Finska vypovězen, přechodně pobýval ve Švédsku a nakonec dostal azyl v Norsku těsně před německou invazí. Vstoupil do norské armády jako dobrovolník a po porážce Norů uprchl do Švédska. V roce 1941 samostat...

Více od autora