Jiří Němec, Vladimír List, Josef Holý, Jaroslav Karez, Ivan Němec, Jaroslav Anýž, Jindřich Batka, Vilém Šťastný, Jan Švihálek, Vilém Taraba, Jaroslav Netušil
Elektrotechnika : Elektrické světlo - VI

1950 | Vědecko-technické nakladatelství

Kolektivní práce 12 odborníků, značně rozšířená v tomto vydání: tak na př. ve fotometrii se uvádějí i moder. methody automatické a fotografické, zvl. oddíl je věnován světlometům automobilním, ozařovacím, divadelním a vojenským, zvl. kapitoly studují osvětlení výstav, tramvaj. a železnič. vozů, letišť, film. atelierů a…td. Kolektivní práce 12 odborníků, značně rozšířená v tomto vydání: tak na př. ve fotometrii se uvádějí i moder. methody automatické a fotografické, zvl. oddíl je věnován světlometům automobilním, ozařova…cím, divadelním a vojenským, zvl. kapitoly studují osvětlení výstav, tramvaj. a železnič. vozů, letišť, film. atelierů atd.

Stav

Mírně opotřebená

Obálka volně, Knižní blok na dvě části

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, Obálka volně, Knižní blok na dvě části
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	xv, 414
Jazyk:	česky
Edice:	Česká matice technická, 25. svazek ed. 25. svazek ed. Technický průvodce
Vydání:	II. vydání, přepracované
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 7. 2024 8:55
Číslo položky:	926805

O autorech

Vladimír List

Vladimír List byl český elektrotechnický inženýr a vysokoškolský pedagog. Zasloužil se o elektrifikaci Československa a o zavedení československých technických norem. Vladimír List se narodil v rodině pražského poštovního úředníka. Vystudoval akademické gymnázium. Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké školy technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství . Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který...

Více od autora

Jiří Němec

Jiří Němec byl klinický psycholog, filosof, překladatel, editor, publicista a jeden z iniciátorů Charty 77. Jeho publikační, přednášková a ediční činnost, orientovaná k aktivnímu, křesťanskému životu ve společnosti, měla významný vliv zvláště v 60. a na počátku 70. let 20. století. Byl vnukem nakladatele Františka Borového a prasynovcem literárního vědce a překladatele Otokara Fischera. Otec Jiřího Němce, Ing. Jiří Němec, byl elektroinženýrem, ve 40. a 50. letech 20. století se významně účastnil elektrifikace železničních tratí v Československu, počátkem 60. let byl uvězněn na základě vykonstruovaného procesu. Po maturitě Jiří Němec pracoval rok v autoopravně, pak začal studovat medicinu , ale brzy přestoupil na klinickou psychologii na FF UK v Praze, kde se seznámil se svou budoucí ženou, Danou Němcovou . Po promoci roku 1958 pracoval ve Foniatrické laboratoři 1. lékařské fakulty UK v Praze na Karlově náměstí, pozdější Foniatrické klinice. Mezitím inspiroval řadu překladů a vydání zejména křesťanských a katolických autorů, na nichž se také podílel, a několik významných iniciativ, které měly v tehdejší době velký význam pro kulturní a duchovní obnovu . Patřil k redakčnímu okruhu časopisu Tvář, do něhož také psal a překládal. Hrál jednu z hlavních rolí ve filmu režiséra Jana Němce O slavnosti a hostech. Po krátkém pobytu v Rakousku v roce 1968 se seznámil s Ivanem Magorem Jirousem a jeho prostřednictvím s jazzovým undergroundem, jemuž se pak řadu let věnoval. Roku 1976 spoluorganizoval úspěšnou petici za propuštění uvězněných hudebníků kapely The Plastic People of the Universe. Je biologickým otcem herce, spisovatele a dýdžeje Tobiáše Jirouse, jehož matkou byla Věra Jirousová, přestože je v rodném listu uveden jako otec Ivan Jirous. Kvůli svému podílu na...

Více od autora