Karel Michňák
Ekonomie a fetišismus

1965 | Nakladatelství Svobodné slovo

Úmyslem autorovy práce nebylo napsat příručku z oboru politické ekonomie. Zaměřuje se v ní především na antropologický smysl a význam Marxovy kritiky politické ekonomie. Člověk, jak doložil Marx, se stal ve zbožní výrobě nesociálním, odcizeným sám sobě. Jde o téma nanejvýše aktuální, poněvadž v poslední době klademe dů…raz na rozvoj zbožních a peněžních vztahů. A nelze přezírat negativní vlivy jejich působení. Úmyslem autorovy práce nebylo napsat příručku z oboru politické ekonomie. Zaměřuje se v ní především na antropologický smysl a význam Marxovy kritiky politické ekonomie. Člověk, jak doložil Marx, se s…tal ve zbožní výrobě nesociálním, odcizeným sám sobě. Jde o téma nanejvýše aktuální, poněvadž v poslední době klademe důraz na rozvoj zbožních a peněžních vztahů. A nelze přezírat negativní vlivy jejich působení.

Stav

Dobrý

bez obálky, označení technické knihovny

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky, označení technické knihovny
Vazba:	pevná
Počet stran:	259
Jazyk:	česky
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Živé myšlenky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 2. 2026 12:44
Číslo položky:	1608395

O autorovi

Karel Michňák

Po maturitě na obchodní akademii ve Frýdku-Místku studoval na FF UK . Od r. 1955 přednášel filozofii na FF UK, od r. 1963 jako docent. V r. 1959 obhájil kandidátskou dizertaci Občanská společnost a stát. R. 1972 odešel z UK, v l. 1972–77 pracoval jako korektor, od r. 1977 jako domovník. Od r. 1990 působil opět na FF UK. Podle uvedené bibliografie, doby studií i habilitace, samozřejmého členství v KSČ, by mohl být zařazen mezi průměrné marxistické filozofy. Zimní semestr r. 1967 však představuje „Kehre“ na M. filozofické cestě: V cyklu heideggerovských přednášek a zejména ve velkém semináři, koncipovaném po způsobu proslulých seminářů alma mater vedoucích k doktorátu, vystupuje již jako duchovní žák M. Heideggera, J. Patočky a H.-G. Gadamera. Erbovním znamením jeho projevu se stala žízeň po vědění, pravdě, bytí. Zkušenost minulých let mu však vtiskla do rukou zbraň proti parmenidovské vizi-iluzi okamžitého setkání s pravdou: radikální skepsi, kterou nosil jako polní láhev stále s sebou. A protože mu byla vlastní myšlenka sousedství filozofie se zpívajícími básníky, přijal beze zbytku za svůj i básníkův verš, že nenajde sklep, kdo nehledá víno. V březnu r. 1968 zahájil heideggerovskou přednášku čtením článků z Lidové demokracie o mučení a popravě Milady Horákové. Otázka viny v Jaspersově smyslu byla překvapeným posluchačům demonstrována s ryzí otevřeností: „Já jsem tím vinen – jako člen KSČ jsem zodpovědný za zločiny padesátých let, jako člen KSČ jsem se stal docentem, zatímco nadanější a schopnější pro toto místo se v důsledku svého mravního postoje ocitli ve vězení, nemohli dostudovat, ba často ani začít studovat.“ To, co následovalo po tomto „confiteor“, bylo praktickým výrazem opravdového pokání: Vrátil legitimaci KSČ, otevřel svůj velký seminář režimem perzekvovaným filozofům a teologům a zvýšil důraz na etický rozměr lidského pobytu ve světě. Bylo pak již jen přirozeným důsledkem tohoto postoje, že po r. 1969 patřil k prvním, kteří museli odej...

Více od autora