Aleksandr Isajevič Solženicyn: Dvě stě let pospolu

Aleksandr Isajevič Solženicyn, Vlasta Tafelová, Jiří Barbaš, Ema Rozgonyiová, Alena Vinterová
Dvě stě let pospolu : Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1917-1995 - [Díl druhý]

2005 | Nakladatelství Academia

Historický esej. Velké množství jmen a dílčích faktografických údajů. Autor mapuje jednotlivá historická období od únorové revoluce do roku 1995 . Centrem jeho zájmu jsou úvahy o tom, jaký byl podíl ruských Židů na ustavení a upevnění bolševické moci a jaká místa zaujímali ve stranických a státních orgánech. V obecnějš…í rovině se zamýšlí nad různými koncepcemi upravujícími soužití Rusů a Židů - od plánů na autonomii po plány asimilace menšin. Nevyhýbá se ani úvahám o antisemitismu a sionismu. Historický esej. Velké množství jmen a dílčích faktografických údajů. Autor mapuje jednotlivá historická období od únorové revoluce do roku 1995 . Centrem jeho zájmu jsou úvahy o tom, jaký byl podíl r…uských Židů na ustavení a upevnění bolševické moci a jaká místa zaujímali ve stranických a státních orgánech. V obecnější rovině se zamýšlí nad různými koncepcemi upravujícími soužití Rusů a Židů - od plánů na autonomii po plány asimilace menšin. Nevyhýbá se ani úvahám o antisemitismu a sionismu.

Součástí souboru:

Dvě stě let pospolu 2. díl (2 svazky, 1. vyd.)

Stav

Dobrý

odřené hrany desek, zašlá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, odřené hrany desek, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	440
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020012672
ISBN:	9788020012678
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 11. 2024 14:9
Číslo položky:	1050578

O autorech

Aleksandr Isajevič Solženicyn

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Více od autora