Knihy
Beletrie
Česká literatura
Jan Jícha
Dva roky bez prázdnin

Jan Jícha
Dva roky bez prázdnin : románová reality show

2006 | Nakladatelství EB

Formálně komplikovaná próza lehkým tónem popisuje příběh mladé milenecké dvojice, která se hned na samém počátku vztahu setkává s nepřítelem v podobě dívčiny nevyléčitelné nemoci. Roztroušená skleróza, kterou diagnostikují lékaři u mladé dívky, je pro oba milence po počáteční beznaději přímou výzvou k boji a mladík, kt…erý bere věci do svých rukou, je rozhodnutý zvítězit za každou cenu. Dívka mu bezmezně důvěřuje, odjíždí s ním do primitivní chaty u Prahy a podrobuje se dlouhodobé léčbě, spočívající především v návratu k přírodě a jejím zdrojům. Dva roky žijí ve spartánských podmínkách podle rad nejrůznějších léčitelů a dívčin přítel obětavě přebírá péči o domácnost i těžce nemocnou. Vzájemná důvěra, touha po životě, trpělivost a samozřejmě hlavně zvolená metoda pomáhá dvojici překonat četná krizová období. Po dvou letech izolace se mladá žena vrací do života jako samostatná, na pomoci druhých nezávislá bytost. Formálně komplikovaná próza lehkým tónem popisuje příběh mladé milenecké dvojice, která se hned na samém počátku vztahu setkává s nepřítelem v podobě dívčiny nevyléčitelné nemoci. Roztroušená skleróza…, kterou diagnostikují lékaři u mladé dívky, je pro oba milence po počáteční beznaději přímou výzvou k boji a mladík, který bere věci do svých rukou, je rozhodnutý zvítězit za každou cenu. Dívka mu bezmezně důvěřuje, odjíždí s ním do primitivní chaty u Prahy a podrobuje se dlouhodobé léčbě, spočívající především v návratu k přírodě a jejím zdrojům. Dva roky žijí ve spartánských podmínkách podle rad nejrůznějších léčitelů a dívčin přítel obětavě přebírá péči o domácnost i těžce nemocnou. Vzájemná důvěra, touha po životě, trpělivost a samozřejmě hlavně zvolená metoda pomáhá dvojici překonat četná krizová období. Po dvou letech izolace se mladá žena vrací do života jako samostatná, na pomoci druhých nezávislá bytost.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	269
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086183408
ISBN:	9788086183404
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 7. 2023 14:42
Číslo položky:	590540

O autorovi

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Více od autora