Knihy
Beletrie
Česká literatura
Julius Zeyer
Dům U tonoucí hvězdy

Julius Zeyer
Dům U tonoucí hvězdy

1996 | Chvojkovo nakladatelství

Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí.
Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutnými životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto …domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny. Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí.
Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutný…mi životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	94
Jazyk:	česky
ISBN10:	809016224X
ISBN:	9788090162242
Ilustrátor:	Jan Zrzavý
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 8. 2024 9:31
Číslo položky:	938817

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora