Ignác z Loyoly
Duchovní deník

2003 | Nakladatelství Refugium Velehrad-Roma

Standardní ignaciánský pramen Duchovní deník obsahuje osobní poznámky a myšlenky. Zaznamenává nejdůležitější duchovní prožitky, vnitřní hnutí, obdržené milosti i nejniternější obsah světcovy duše. Odhaluje základní tajemství víry, která jsou pro spiritualitu světce určující. Předmluvy a další doprovodné texty i poznámk…y sledují, interpretují a vysvětlují ignaciánská životní pravidla a témata Deníků i Konstituce . Standardní ignaciánský pramen Duchovní deník obsahuje osobní poznámky a myšlenky. Zaznamenává nejdůležitější duchovní prožitky, vnitřní hnutí, obdržené milosti i nejniternější obsah světcovy duše. Odh…aluje základní tajemství víry, která jsou pro spiritualitu světce určující. Předmluvy a další doprovodné texty i poznámky sledují, interpretují a vysvětlují ignaciánská životní pravidla a témata Deníků i Konstituce .

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	238
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086715086
ISBN:	9788086715087
Edice:	14. svazek ed. 14. svazek ed. Societas
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Velehrad
Vystaveno:	8. 8. 2025 12:55
Číslo položky:	1337270

O autorovi

Ignác z Loyoly

Svatý Ignác z Loyoly, rodným jménem Íñigo López de Loyola , byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha. Své jméno Íñigo získal při křtu a později v dospělosti přijal jméno Ignác. Ignác z Loyoly se narodil na hradě Loyola poblíž města San Sebastian v Baskicku do urozené baskické rodiny. Byl nejmladší ze 13 dětí. Když mu bylo sedm let, zemřela mu matka. V mládí vedl rozmařilý život. Jeho vychovatelé se ho snažili vzdělávat v takových disciplínách, aby z něj vyrostl zdatný rytíř, člověk galantního chování a vystupování. K jeho výchově měl přispět i pobyt v rodině kastilského hodnostáře Juana Velásqueze de Cuéllar v Arévale , díky němuž mohl sloužit na dvoře španělského krále Ferdinanda Aragonského jako páže. Poté se stal členem osobní stráže vévody z Nájery a navarrského místokrále Antonia Manriqueho de Lara. V roce 1517 vstoupil do armády. Dne 20. května 1521 utrpěl vážné zranění nohy při obraně Pamplony před Francouzi a několik měsíců se léčil na otcově hradě. Léčba se moc nedařila a Ignác byl dokonce zaopatřen svátostí umírajícího. Během rehabilitace si krátil čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisů svatých . Tato četba na něj zapůsobila natolik, že se rozhodl oddat duchovnímu životu a jeho touhou se stalo „vykonání velkých věcí v božích službách". Během léčení u něj došlo k několika intenzívním duchovním prožitkům. Už v této době započal s exerciciemi – sérii meditací, jejichž smyslem bylo očistit a pročistit mysl i ducha . Po něm je zdědil Řád jezuitů a v současné době je přebírají i další řády. Mnoho lidí argumentuje...

Více od autora