Antonín Sova
Drsná láska

1937 | Nakladatelství Melantrich

Závěrečnou sbírku svého bohatého díla komponuje Antonín Sova v rodném Pacově v době, kdy už je jeho život komplikován závažným onemocněním. V prvním oddílu se Sova soustředí na básně naplněné přírodní lyrikou, v níž se vrací k obrazům venkova i svého milovaného kraje. Podobně jako v některých předcházejících pracích, t…aké zde Sova využívá motivů čtyř ročních období, zvláště pak jara a podzimu. Poněkud odlišnější je druhá část tohoto Sovova souboru, v níž patří hlavní místo intimním reflexím. Sova především bilancuje svůj život, uvažuje nad jeho proměnlivostí, vyvolává vzpomínky, v nichž přibližuje své postoje a pocity, mnohdy s hořkostí a s jakousi drsnou něhou, která je konečně naznačena i v samotném titulu. Je život u konce, je po zpěvu, loučí se Sova v jedné básni. Snad i tímto povzdechem připomíná, že lidské bytí je pouze dočasným projevem, v němž se střídá radost a smutek, víra a beznaděj nebo pravda a lež. Když se však člověk ocitne na jeho konci, je nutné se s tímto světem smířit a důstojně z něho odejít. Závěrečnou sbírku svého bohatého díla komponuje Antonín Sova v rodném Pacově v době, kdy už je jeho život komplikován závažným onemocněním. V prvním oddílu se Sova soustředí na básně naplněné přírodní… lyrikou, v níž se vrací k obrazům venkova i svého milovaného kraje. Podobně jako v některých předcházejících pracích, také zde Sova využívá motivů čtyř ročních období, zvláště pak jara a podzimu. Poněkud odlišnější je druhá část tohoto Sovova souboru, v níž patří hlavní místo intimním reflexím. Sova především bilancuje svůj život, uvažuje nad jeho proměnlivostí, vyvolává vzpomínky, v nichž přibližuje své postoje a pocity, mnohdy s hořkostí a s jakousi drsnou něhou, která je konečně naznačena i v samotném titulu. Je život u konce, je po zpěvu, loučí se Sova v jedné básni. Snad i tímto povzdechem připomíná, že lidské bytí je pouze dočasným projevem, v němž se střídá radost a smutek, víra a beznaděj nebo pravda a lež. Když se však člověk ocitne na jeho konci, je nutné se s tímto světem smířit a důstojně z něho odejít.

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	převazba
Počet stran:	118 - [I]
Jazyk:	česky
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Spisy Antonína Sovy
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 10. 2024 15:19
Číslo položky:	1025745

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora