Julius Zeyer
Dramatická díla

1918 | Nakladatelství Unie

Čtvrtý díl souboru Zeyerových dramat. Pod jabloní je poslední Zeyerova hra. Je inspirována srbskou lidovou tvorbou a zachycuje pohádkový příběh Živana a Danici, skromného páru, jenž v prostotě dovede nalézt štěstí. Příchod ženichův je koncipován jako středověké liturgické drama neurčené pro inscenaci. Libušin hněv, boh…atýrská komedie ve třech dějstvích, pojednává o lásce tří sester z české mytologie – Kazi, Teta a Libuše se snaží získat své ženichy, přičemž překonávají nesnáze, které jim způsobí jejich příbuzná Zvratka.

2. vydání. Čtvrtý díl souboru Zeyerových dramat. Pod jabloní je poslední Zeyerova hra. Je inspirována srbskou lidovou tvorbou a zachycuje pohádkový příběh Živana a Danici, skromného páru, jenž v prostotě dovede …nalézt štěstí. Příchod ženichův je koncipován jako středověké liturgické drama neurčené pro inscenaci. Libušin hněv, bohatýrská komedie ve třech dějstvích, pojednává o lásce tří sester z české mytologie – Kazi, Teta a Libuše se snaží získat své ženichy, přičemž překonávají nesnáze, které jim způsobí jejich příbuzná Zvratka.

2. vydání.

Stav

Dobrý

odřený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřený hřbet
Vazba:	pevná, zlacená horní ořízka, Polokožená převazba
Počet stran:	133
Jazyk:	česky
Edice:	Spisy, Spisy Julia Zeyera, Spisy Julia Zeyera. Sv. XXIII.
Vydání:	2. nezm. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 9. 2024 14:39
Číslo položky:	973466

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora