Jiří Jaroš, Jan Skutil, Hana Dvořáková, Rostislav Vermouzek, Josef Unger
Diváky : z dějin Habrůvky bratří Mrštíků + věnování jednoho z autorů

1987 | Nakladatelství Muzejní a vlastivědná společnost

Historie obce nedaleko Brna. Archeologické nálezy, obec za feudalismu, písemné zprávy, obyvatelé, zemědělství, řemesla. Historie až do roku 1980 Historie obce nedaleko Brna. Archeologické nálezy, obec za feudalismu, písemné zprávy, obyvatelé, zemědělství, řemesla. Historie až do roku 1980

Stav

Dobrý

PODPIS

Skladem pro e-shop Odešleme do 21. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	222, , 45 obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	45. svazek ed. 45. svazek ed. Vlastivědná knihovna moravská
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	5. 4. 2023 14:17
Číslo položky:	532597

O autorech

Jiří Jaroš

Jiří Jaroš se narodil 16. ledna 1896 ve Velkém Meziříčí jako osmé dítě stolařského mistra Karla Jaroše. V letech 1907-1911 absolvoval reálku ve Velkém Meziříčí. Poté začal studovat Státní průmyslovou školu v Brně, kterou 24. března 1915 ukončil maturitou. Jako dobrovolník byl 15. dubna 1915 zapsán u pěšího pluku 81 v Jihlavě, kde absolvoval krátký základní vojenský kurz. Když ke konci října téhož roku ukončil školu na důstojníky v záloze, byl jmenován kadetem a zástupcem velitele čety. V lednu 1916 byl povolán na východní frontu, kde byl 14. června 1916 na Zlaté Lípě raněn do ruky a u Hajvaronky na Strypě padl do ruského zajetí. Po uzdravení vstoupil 26. července 1916 v Dobrudža do srbského sboru dobrovolníků, kde byl s hodností poručíka ustanoven velitelem čety. 28. března následujícího roku přešel jako důstojník k československým legiím v Rusku, kde do června 1917 pracoval jako náborový komisař a snažil se získat dobrovolníky pro československé legie. Od července působil rok coby velitel čety u 7. střeleckého pluku, tzv. Tatranského, pak zastával funkci prozatímního velitele roty, od září 1918 provizorního velitele praporu a v říjnu se jako definitivní velitel roty zúčastnil bojů s bolševiky na sibiřské magistrále. Ke 30. červnu 1919 byl přemístěn ke štábu 2. střelecké divize a v hodnosti štábního kapitána ustanoven náčelníkem výzvědného oddělení. Na konci října byl ve stejné funkci přidělen k operačnímu oddělení divizního štábu. 20. června 1920 se konečně vrátil do vlasti, už v hodnosti majora ruských legií. Na výzvu ministerstva národní obrany zůstal sloužit v československé armádě, vystudoval dvouletou Vysokou školu válečnou v Praze. V rámci studia absolvoval stáže u jezdeckého i dělostřeleckého pluku a také se zúčastnil cvičení Zemského vojenského velitelství v Praze. Po ukončení studií byl jmenován důstojníkem generálního štábu a v září 1923 byl přeložen k 6. divizi v Brně. Od prosince téhož roku pracoval jako přednosta zpravodajského oddělení štábu Zemské...

Více od autora

Josef Unger

Josef Unger je český archeolog, sociokulturní antropolog a kastelolog, profesor Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Specializuje se na život a sídla moravské šlechty, sakrální architekturu a pohřební ritus v období vrcholného a pozdního středověku. V roce 1961 maturoval na Jedenáctileté střední škole na třídě Kpt. Jaroše v Brně, jeho vztah k archeologii se však probouzel již v dětství exkurzemi do Moravského zemského muzea a návštěvou archeologického výzkumu velkomoravského hradiska v Mikulčicích u Hodonína, který prováděl známý archeolog Josef Poulík. V roce 1966 absolvoval studium prehistorie na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získal titul prom. hist. V roce 1969 získal doktorát obhájením práce Moravská drobná středověká opevnění v období vrcholného feudalismu na katedře prehistorie brněnské univerzity. Kandidátskou disertaci Vývoj osídlení na soutoku Jihlavy a Svratky ve 13. – 15. stol. obhájil roku 1981 na půdě Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně. Jeho školitelem byl právě Josef Poulík. V roce 1999 si dále zvýšil akademickou kvalifikaci obhájením habilitační práce Hrad Lelekovice ve 14. století. V roce 2004 pak byl Josef Unger jmenován profesorem v oboru antropologie. Po ukončení studií v roce 1966 nastoupil jako samostatný odborný pracovník – archeolog do Regionálního muzea v Mikulově. Zde se podílel na budování archeologické sbírky, tvorbě expozic i výstav a popularizační činnosti. Prováděl také četné záchranné archeologické výzkumy. Jeho územní působnost zahrnovala celý tehdejší okres Břeclav. V roce 1983 byl přijat do Archeologického ústavu ČSAV v Brně jako vědecký pracovník. Náplní jeho činnosti zde bylo mimo vlastního bádání a přednášek pro odbornou i laickou veřejnost posuzování diplomových a doktorských prací z oboru archeologie. V letech 1993–1996 působil Josef Unger jako vědecký pracovník v Ústavu archeologické památkové ...

Více od autora