Jiří Mahen
Divadelní hry : Ulička odvahy. Chroust - II

1956 | Nakladatelství Československý spisovatel

„V dobách, kdy osud proséval mezi prsty životy jako zrnka maku, schoval jsem se na chvilku v jeho stínu, u sehrál s několika lidičkami ve své fantasii prajednoduchou komedii, aby nám nebylo tolik smutno, aby se mladí i staří klidněji porozhlédli, aby se žlutě kachňátko prastarých situací před námi pro trošku toho smích…u, co v nás zbyl, komicky porozmáchlo.“ Těmito slovy, jimiž autor doprovázel první knižní vydání „Uličky odvahy“ , naznačil únikový rázhry, líčící zátiší skromné malostranské domácnosti. Kdežto v „Uličce odvahy“ jsou jednajícími postavami drobní městští intelektuálové, kteří nechtějí nic jiného, nežli prožít svůj život v klidu, jsou hrdinové druhé veselohry, napsané rovněž za 1. světové války, mnohem diferencovanější a aktivnější. V „Chroustu“ vykreslil Mahen řadu vyhraněných studentských typů a postavil bohatého, nafoukaného Valentu do kontrastu proti několikahladovějícím studentům, k nimž se druží „záhadná existence“ Slavík a sazeč Baran. Hra má hluboký sociální ponor, neboť zachycuje ideové vření mezi studenty okolo r. 1905. „V dobách, kdy osud proséval mezi prsty životy jako zrnka maku, schoval jsem se na chvilku v jeho stínu, u sehrál s několika lidičkami ve své fantasii prajednoduchou komedii, aby nám nebylo tolik smut…no, aby se mladí i staří klidněji porozhlédli, aby se žlutě kachňátko prastarých situací před námi pro trošku toho smíchu, co v nás zbyl, komicky porozmáchlo.“ Těmito slovy, jimiž autor doprovázel první knižní vydání „Uličky odvahy“ , naznačil únikový rázhry, líčící zátiší skromné malostranské domácnosti. Kdežto v „Uličce odvahy“ jsou jednajícími postavami drobní městští intelektuálové, kteří nechtějí nic jiného, nežli prožít svůj život v klidu, jsou hrdinové druhé veselohry, napsané rovněž za 1. světové války, mnohem diferencovanější a aktivnější. V „Chroustu“ vykreslil Mahen řadu vyhraněných studentských typů a postavil bohatého, nafoukaného Valentu do kontrastu proti několikahladovějícím studentům, k nimž se druží „záhadná existence“ Slavík a sazeč Baran. Hra má hluboký sociální ponor, neboť zachycuje ideové vření mezi studenty okolo r. 1905.

Stav

Dobrý

zašlá obálka, obálka s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka, obálka s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	180, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	Dílo Jiřího Mahena, 6. svazek ed. 6. svazek ed. Mahen, Jiří: Dílo
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 9. 2026 12:41
Číslo položky:	1923882

O autorovi

Jiří Mahen

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…