Jan Hus
Dcerka : o poznání pravé cesty k spasení

1946 | Křesťanské knihkupectví a nakladatelství

O poznání cesty pravé k spasení. Krátký spisek určený Husovým posluchačkám a následovnicím je laskavým napomenutím a připomenutím křesťanských ctností. Znění tohoto textu vychází z díla Dcerka tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Kalich v Praze v roce 1995. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně …zpracován. V MKP 2. elektronické vydání. Verze 1.0 z 18. 12. 2020 O poznání cesty pravé k spasení. Krátký spisek určený Husovým posluchačkám a následovnicím je laskavým napomenutím a připomenutím křesťanských ctností. Znění tohoto textu vychází z díla Dcerka tak, ja…k bylo vydáno nakladatelstvím Kalich v Praze v roce 1995. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. V MKP 2. elektronické vydání. Verze 1.0 z 18. 12. 2020

Stav

Dobrý

lehce cítit po vlhkosti, lehce zkosený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, lehce cítit po vlhkosti, lehce zkosený hřbet
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	57
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání prvé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 5. 2025 9:7
Číslo položky:	1229312

O autorovi

Jan Hus

Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej . Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. Ja...

Více od autora