Daniel-Henry Kahnweiler, Daniel-Henry Kahnweiler, Isabelle Monod-Fontaine, Agnès Angliviel de La Baumelle, Claude Logier, Isabelle Monod-Fontaine
Daniel-Henry Kahnweiler : Národní galerie v Praze - sbírka moderního umění, Veletržní palác, 17. V. - 18. VIII.1996

1996 | Nakladatelství Národní galerie

Mé galerie a moji malíři: rozhovory s Francisem Crémieuxem

Formou rozhovorů psané paměti pařížského obchodníka s obrazy, který svým zaujetím pro kubismus a kubisty v čele s Picassem a Braquem pomáhal probojovávat nový umělecký směr. Kniha poví mnoho o malířích a obrazech i době mezi dvěma světovými válkami a upo…utá i úvahami oteorii a praxi umění.

Boj o umění, a zejména boj o nové umění, nevedli nikdy jen sami umělci. Právě tak vždy vysvětlovali, hájili a prosazovali každou uměleckou revoluci její kritici a její nadšenci a sběratelé. A vedle nich pak ještě – a to platí především o světových kulturních střediscích – organisovali vítězství nového umění i někteří výjimeční a tím nemnozí obchodníci s obrazy: A. Vollard, Durand-Ruel, Kahnweiler. Vollard a Durand-Ruel byli impresarii impresionistů. Kahnweiler dělal kubisty – Picassa, Braqua, Grise, Légera, počátky Deraina a Vlamincka. Je proto jeho vzpomínání plné neobyčejně zajímavých drobných poznatků a svědectví o těchto lidech, které Kahnweiler všechny dobře znal a s nimiž nadto žil v přátelských vztazích, spolu s básníky a literáty. Avšak kromě kulturní atmosféry a historických zajímavostí jsou tu prostou formou rozhovoru podány i zajímavé zásadní a teoretické myšlenky o umění, o jeho vývoji, o jeho srozumitelnosti a „nesrozumitelnosti", a zejména o tom, co je podstatné na umělecké revoluci kubismu.

Doslov Jiří Padrta. Mé galerie a moji malíři: rozhovory s Francisem Crémieuxem

Formou rozhovorů psané paměti pařížského obchodníka s obrazy, který svým zaujetím pro kubismus a kubisty v čele s Picassem a Braquem p…omáhal probojovávat nový umělecký směr. Kniha poví mnoho o malířích a obrazech i době mezi dvěma světovými válkami a upoutá i úvahami oteorii a praxi umění.

Boj o umění, a zejména boj o nové umění, nevedli nikdy jen sami umělci. Právě tak vždy vysvětlovali, hájili a prosazovali každou uměleckou revoluci její kritici a její nadšenci a sběratelé. A vedle nich pak ještě – a to platí především o světových kulturních střediscích – organisovali vítězství nového umění i někteří výjimeční a tím nemnozí obchodníci s obrazy: A. Vollard, Durand-Ruel, Kahnweiler. Vollard a Durand-Ruel byli impresarii impresionistů. Kahnweiler dělal kubisty – Picassa, Braqua, Grise, Légera, počátky Deraina a Vlamincka. Je proto jeho vzpomínání plné neobyčejně zajímavých drobných poznatků a svědectví o těchto lidech, které Kahnweiler všechny dobře znal a s nimiž nadto žil v přátelských vztazích, spolu s básníky a literáty. Avšak kromě kulturní atmosféry a historických zajímavostí jsou tu prostou formou rozhovoru podány i zajímavé zásadní a teoretické myšlenky o umění, o jeho vývoji, o jeho srozumitelnosti a „nesrozumitelnosti", a zejména o tom, co je podstatné na umělecké revoluci kubismu.

Doslov Jiří Padrta.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	183
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070351098
ISBN:	9788070351093
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 9. 2023 14:41
Číslo položky:	636307

O autorech

Daniel-Henry Kahnweiler

Daniel-Henry Kahnweiler byl německý obchodník s obrazy, vydavatel a spisovatel. Je spojen s nástupem kubismu v letech 1907–1914. Narodil se v rodině německého židovského finančníka. Jeho strýc vlastnil zlaté doly v Jižní Africe. Vystudoval gymnázium ve Stuttgartu. Zabýval se hudbou a uvažoval o kariéře dirigenta. Otec jej poslal na zkušenou do Paříže, kde pracoval u burzovního makléře. Ve volném čase intenzivně navštěvoval muzea, galerie a divadla. Spřátelil se s Eugène Reignierem. V letech 1903–1904 zakoupil první grafické listy. V roce 1904 se oženil s Lucií Godon. V roce 1905 odešel do strýcovy firmy v Londýně. Vedle práce i zde hojně navštěvoval galerie a cestoval po Anglii. Na konci roku 1906 mu strýc nabídnul místo v jeho dolech v Jižní Africe. Kahnweiler se ale rozhodl stát se obchodníkem s uměním. Strýc mu poskytl částku 1 000 liber a dal mu roční lhůtu na to, aby se jeho galerie stala soběstačnou. Na Salonu nezávislých nakoupil obrazy nebo kresby od Henri Matisse, André Deraina, Maurice de Vlamincka, Kees van Dongena, Paula Signaca, Othona Friesze, Charlese Camoina a Georgese Braqua. S většinou z těchto malířů se osobně seznámil. Kahnweiler se rozhodl obchodovat s obrazy svých vrstevníků. V létě se seznámil s Pablem Picassem a byl jedním z prvních, kdo v jeho ateliéru viděl přelomový obraz Avignonské slečny. V roce 1908 otevřel svou první galerii ve Vignonově ulici. Zde vystavil i obrazy Georgese Braqua, které byly odmítnuty na Podzimním salonu. Při této příležitosti použil kritik Louis Vauxcelles poprvé pojem kubismus . Galerie neměla žádnou inzerci ani propagaci, informace o ní se šířily pouze ústně. Obrazy ze své sbírky zapůjčoval na výstavy mimo Francii. Byly to výstavy především v Německu, ale též v Rusku, Anglii, USA i jinde. Paradoxně byly tedy kubistické obrazy nejméně známé ve Francii. Kahnweiler postupně získával smlouvy o výhradním zastupování malí...

Více od autora