Knihy
Poezie
Karel Boušek
Co má člověk rád

Karel Boušek
Co má člověk rád

1984 | Nakladatelství Československý spisovatel

Poezie

Některé básně jsou inspirovány významnými uměleckými osobnostmi, v jiných se pokouší zachytit nejistoty a obavy z blízké budoucnosti. Celkově sbírka nepůsobí špatným dojmem, její slabostí je však formální nevyváženost a tématická roztříštěnost jednotlivých veršů. Některé básně jsou inspirovány významnými uměleckými osobnostmi, v jiných se pokouší zachytit nejistoty a obavy z blízké budoucnosti. Celkově sbírka nepůsobí špatným dojmem, její slabostí je však form…ální nevyváženost a tématická roztříštěnost jednotlivých veršů.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 20. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	116
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeňka Burgetová
Edice:	České básně
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 5. 2026 13:23
Číslo položky:	1762416

O autorovi

Karel Boušek

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Více od autora