Karel Weis
Český jih a Šumava v lidové písni : I.

Karel Weis

Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista. Narodil se v Praze v rodině kováře. Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv.Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista . V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu . Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé . V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie . V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou , se kterou měl pak čtyři syny . Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeži. Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách. Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor . Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll. Opery a operety Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928. Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač. Do Národní politiky přispíval svými fejetony. Pamětní síň má, jako sběratel jihočeských písní, v Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po ...