Václav Bláha, Vladimír Novák, Jiří Beránek, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Jiří Sopko, Tomáš Švéda, Jaroslav Dvořák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Jiří Načeradský
Český globus

1991 | Nakladatelství Ministerstvo kultury České republiky

Stav

Skladem pro e-shop Odešleme do 8. 7. 2026

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	64 nečíslovaných
Jazyk:	česky
Vystaveno:	14. 3. 2018 12:50
Číslo položky:	27260

O autorech

Václav Bláha

Václav Bláha byl český hudební skladatel a trumpetista. Chodil jen do obecné školy, sám se naučil hrát na trubku a byl samoukem i v kompozici. Působil v kavárenských souborech, kinoorchestrech, v lidových a vojenských kapelách, které jej nejvýrazněji profilovaly. V polovině 30. let 20. století nastoupil na místo 2. trumpetisty v orchestru R. A. Dvorského, což bylo jeho nejvýznamnější působiště. V nakladatelství R. A. Dvorského také do roku 1948 vydal většinu svých písní na gramofonových nahrávkách i tiskem. Po skončení 2. světové války krátce vedl vlastní soubor. Zatímco jako interpret se nevyhýbal moderní populární hudbě, jako skladatel se věnoval především hudbě lidové, a to i jako autor textů. Svoji úspěšnou kariéru skladatele odstartoval roku 1933 polkou Moje zlatá Anny. Polky patřily mezi jeho nejznámější skladby, např. Jetelíček u vody, Dokolečka, dokola a Včera jsem tě čekala, uspěl i s valčíky Červená sukýnka, Hvězdička a Tuláček, z dalších známých lze jmenovat pochodovou píseň Děvče jako růže a sousedskou Babička vzpomíná, ohlas měly i jeho pochody, tanga, mazurky aj. V druhé polovině 40. let se pokoušel psát budovatelské a masové písně, v 50. letech začal tvořit pro děti, známou se stala píseň Tancovala žížala. Od roku 1951 vydával v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze, kde vyšly jeho Dětské písně pro zpěv a klavír na slova Miloše Veselého.

Více od autora

Jiří Sopko

Jiří Sopko je český malíř, grafik a sochař. Matka byla učitelkou a pocházela z Kladna. Vyučovala v Podkarpatské Rusi. Otec byl tamější úředník. Po roce 1945 Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu, rodina se přestěhovala do poválečného Československa. Nejdříve studoval základní školu na Slovensku, poté krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni. V letech 1956–1960 studoval na Výtvarné škole Václava Hollara, v letech 1960–1966 Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Antonína Pelce. V roce 1987 vstoupil do umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece . Od roku 1990 působí na AVU v Praze jako docent, později profesor v atelieru malby. V roku 2002 se stal jejím rektorem na dvě funkční období do roku 2010. Během doby, kdy Jiří Sopko působil na AVU jako vedoucí ateliéru Malba I, prošla tímto ateliérem řada malířů, kteří se následně etablovali na umělecké scéně. Patří mezi ně např.: Filip Černý, Dalibor David, Jaroslav Fritsch, Petr Gruber, Alice Nikitinová, David Pešat, Miroslav Polách, Jan Poupě, Zbyněk Sedlecký, Jakub Sýkora, Robert Šalanda, Jakub Tomáš, Vladimír Véla. Jedná se především o malíře, ale věnuje se i grafice a sochařství. Je zařazován do České grotesky. Jeho obrazy se vyznačují charakteristickou barevností, použitím akrylových barev. Na dílech jsou nahé, nereálné postavy s útlými protáhlými údy, často se opakujícími motivy hlav s výraznými grimasami.

Více od autora