Petr Wittlich
Česká secese

1982 | Nakladatelství Odeon

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako „secese“ z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního sesku…pování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu „secese“, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze , vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století. V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako „secese“ z tradičních uměleckých struktur. Za …svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu „secese“, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze , vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	379, 34 nečíslovaných
Jazyk:	česky
Edice:	52. svazek ed. 52. svazek ed. České dějiny
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 7. 2023 11:5
Číslo položky:	589281

O autorovi

Petr Wittlich

Petr Wittlich je český historik umění a autor řady odborných publikací v oboru dějiny umění. Petr Witllich se narodil 23. května 1932 v Českých Budějovicích. Pochází z umělecky zaměřeného prostředí: jeho otec v 16 letech odešel z domu s kočovnou hereckou společností, matka byla dcerou hudebníka z herecké skupiny paní Zellnerové. Do základní školy docházel v Telči . Původně chtěl být malířem. Jak sám říká, žádná velká osobnost v době jeho mládí ho nijak zásadně neovlivnila; důvodem byla silná vlna emigrace významných osob tehdejší československé společnosti po roce 1948. V roce 1951 úspěšně vykonal přijímací řízení na FF UK na obor Dějiny umění . Jeho studium na FF UK bylo pochopitelně poznamenáno politickými názory 50. let, řada odborníků musela své působení na univerzitě ukončit, aby mohli být nahrazeni politicky „spolehlivějšími“ lidmi; samozřejmě nemohl za uměním cestovat a tak většinu děl poznal pouze skrze reprodukce. Přes nepřízeň doby se snažil být vždy ve styku i tzv. „neoficiálním uměním“ – např. skupina „Máj“ , skupina „konfrontací“ . Zájem o umělce na „černé listině“ bylo pro tehdejší politický režim nežádoucí, proto když jednou Petr Wittlich napsal do časopisu Umění článek o moderním sochařství , příspěvek nakonec nevyšel. Svá vysokoškolská studia dokončil v roce 1956, absolvoval prací o Janu Štursovi. Poté začíná na UK jeho dlouholetá kariéra asistenta. Habilitační práci odevzdal v roce 1969, ale o rok později mu byla vrácena a označena jako politicky nevhodná, proto byl odborným asistentem celých 30 let. Wittlich se snažil dějiny umění obhajovat, podporovat zájem o památkovou péči a kulturu jako takovou i...

Více od autora