Jaroslav Havlíček, Božena Benešová, Jaroslav Kratochvíl
Česká povídka

2021 | Nakladatelství Akcent

Tři povídky z pera českých klasiků zachycují příběhy mladých hrdinů z počátku minulého století.Dramatické příběhy zachycují osudy mladých lidí z období začátku minulého století, kteří jsou ve svých ideálech zaskočeni prostředím, ve kterém musí žít. Nedokážou překonat omezení společenského postavení, do něhož se narodil…i a v němž byli vychováni. I touha po skutečné lásce je svázána danými pravidly a zůstává nenaplněná, i když nekončí vždy tragicky. Tři povídky z pera českých klasiků zachycují příběhy mladých hrdinů z počátku minulého století.Dramatické příběhy zachycují osudy mladých lidí z období začátku minulého století, kteří jsou ve svých id…eálech zaskočeni prostředím, ve kterém musí žít. Nedokážou překonat omezení společenského postavení, do něhož se narodili a v němž byli vychováni. I touha po skutečné lásce je svázána danými pravidly a zůstává nenaplněná, i když nekončí vždy tragicky.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 16. 5. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	pevná
Počet stran:	152
Jazyk:	česky
ISBN10:	807497359X
ISBN:	9788074973598
Vydání:	Vydání v Akcentu první
Vydáno v:	Třebíč
Vystaveno:	1. 10. 2024 20:34
Číslo položky:	1006392

O autorech

Jaroslav Havlíček

Narozen 3. 2. 1896 v Jilemnici, zemřel 7. 4. 1943 v Praze. Spisovatel, autor románů, povídek a novel, představitel české psychologické prózy 30. a 40. let.

Více od autora

Božena Benešová

Božena Benešová, roz. Zapletalová, byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy. Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha Zapletalová-Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše, se kterým se r. 1912 rozvedli; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova . Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie . Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou. Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy. Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk. Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění. Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v S...

Více od autora