Julius Zeyer
Česká epopeja

1947 | Nakladatelství Unie

Druhý svazek jubilejního souboru z díla Jul. Zeyera spojuje ve vyšší celek „české epopeje“ Čechův příchod a Vyšehrad, dvě stěžejní díla monumentalisující poesie české. Jul. Zeyer, obdivovatel genia Smetanova a básnický druh výtvarnické generace Národního divadla, umělec světové literární kultury, aktualisovanými visemi… minulosti chtěl zapůsobit na sebevědomí národa, rychle spějícího ke kulturní soutěži s jinými národy a k politickému osvobození. Pověsti českého dávnověku, tvořící samo fluidum češství a poutající v duchovou jednotu všechny Čechy takřka od kolébky, umělecky přehodnocoval, stavěl do překvapujících nových souvislostí tak, aby byly působivé v době současné i politicky. Měl zvláštní smysl pro motivické poklady všech národů, znal dopodrobna slovanskou mythologii a pohádkosloví, měl sílu visionářského synthetizujícího zraku. A byl především také veliký umělec slova, dovedl hníst mateřštinu v kouzelně zvukosledné verše. Proto byl povolán, aby vytvořil mythus o Čechově příchodu, aby zpodobil slávu i soumrak zlatého věku Libušina a aby básnicky ukázal rozpolcenému národu cestu k jednotě a k politické samostatnosti.
Česká epopeje, spolu s Třemi legendami o krucifixu a s Plojharem, je důležitý odkaz národu od básníka revolucionáře, který by byl volil raději smrt než trvalý život v porobě. Druhý svazek jubilejního souboru z díla Jul. Zeyera spojuje ve vyšší celek „české epopeje“ Čechův příchod a Vyšehrad, dvě stěžejní díla monumentalisující poesie české. Jul. Zeyer, obdivovatel genia Sm…etanova a básnický druh výtvarnické generace Národního divadla, umělec světové literární kultury, aktualisovanými visemi minulosti chtěl zapůsobit na sebevědomí národa, rychle spějícího ke kulturní soutěži s jinými národy a k politickému osvobození. Pověsti českého dávnověku, tvořící samo fluidum češství a poutající v duchovou jednotu všechny Čechy takřka od kolébky, umělecky přehodnocoval, stavěl do překvapujících nových souvislostí tak, aby byly působivé v době současné i politicky. Měl zvláštní smysl pro motivické poklady všech národů, znal dopodrobna slovanskou mythologii a pohádkosloví, měl sílu visionářského synthetizujícího zraku. A byl především také veliký umělec slova, dovedl hníst mateřštinu v kouzelně zvukosledné verše. Proto byl povolán, aby vytvořil mythus o Čechově příchodu, aby zpodobil slávu i soumrak zlatého věku Libušina a aby básnicky ukázal rozpolcenému národu cestu k jednotě a k politické samostatnosti.
Česká epopeje, spolu s Třemi legendami o krucifixu a s Plojharem, je důležitý odkaz národu od básníka revolucionáře, který by byl volil raději smrt než trvalý život v porobě.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 7. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	397
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Soubor z díla Julia Zeyera
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 6. 2026 15:50
Číslo položky:	1788855

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora