Jozef Cíger Hronský
Budkáčik a Dubkáčik

2008 | Nakladatelství Mladé letá

Verní bratia Budkáčik a Dubkáčik, roztomilé prasiatka, ujdú priam spod mäsiarskeho noža a rozhodnú sa odísť do sveta na skusy. Potajme nasadnú na voz naložený geletkami s bryndzou. Keďže prasatá sa nevozia, tak asi nie sú prasatá. Čím iným by mohli byť ako ľuďmi? A tak sa naši milí páni bračekovia z prasačej krajiny ro…zhodli: �Svetom pôjdeme, remeslu sa vyučíme a kde budú kašu variť, tam sa za stôl posadíme!� Najprv sa chceli priučiť horárstvu, keďže nevedeli, ako vyzerá medveď a ako funguje puška, prekabátil ich aj malý prefíkaný zajko. Potom vyskúšali krajčírstvo. Hoci im to spočiatku veľmi nešlo, stali sa z nich šikovní učni. Nezapreli v sebe prasiatka a v rozkvitnutom parku si chceli vyskúšať, či pri krajčírstve nezabudli �rypákom narábať�. Netrvalo dlho a ocitli sa v tmavom väzení. Ani tu ich neopustila optimistická nálada. V cele s nimi sedel cigán muzikant, a tak sa rozhodli, že sa vyučia za muzikantov. Na fašiangy už s cigánom Ferom vyhrávali po svadbách. Budkáčik hral na cimbale, Dubkáčik na base a Fero na husliach. Ani pri tomto remesle neostali, vyskúšali ešte komíny vymetať, pracovať vo fabrike s voňavkami, pomáhali aj lakomému mlynárovi, ktorého vždy nejako prekabátili, viedli prasačiu vojnu spolu svojimi prasačími spolubratmi a s brusičom chodili z dediny do dediny brúsiť nože a nožnice. Brusič Zachariáš však nebol dobrý človek a keď videl, že by mal prísť o takých šikovných a lacných učňov, mali Budkáčik a Dubkáčik �po chlebe". Ako sa to všetko nakoniec skončilo, to vám už, milí čitatelia, neprezradím. To už nechám na Budkáčika a Dubkáčika, ich dobrodružstvá vám priblížia aj pekné ilustrácie Petra Cpina. Verní bratia Budkáčik a Dubkáčik, roztomilé prasiatka, ujdú priam spod mäsiarskeho noža a rozhodnú sa odísť do sveta na skusy. Potajme nasadnú na voz naložený geletkami s bryndzou. Keďže prasatá sa ne…vozia, tak asi nie sú prasatá. Čím iným by mohli byť ako ľuďmi? A tak sa naši milí páni bračekovia z prasačej krajiny rozhodli: �Svetom pôjdeme, remeslu sa vyučíme a kde budú kašu variť, tam sa za stôl posadíme!� Najprv sa chceli priučiť horárstvu, keďže nevedeli, ako vyzerá medveď a ako funguje puška, prekabátil ich aj malý prefíkaný zajko. Potom vyskúšali krajčírstvo. Hoci im to spočiatku veľmi nešlo, stali sa z nich šikovní učni. Nezapreli v sebe prasiatka a v rozkvitnutom parku si chceli vyskúšať, či pri krajčírstve nezabudli �rypákom narábať�. Netrvalo dlho a ocitli sa v tmavom väzení. Ani tu ich neopustila optimistická nálada. V cele s nimi sedel cigán muzikant, a tak sa rozhodli, že sa vyučia za muzikantov. Na fašiangy už s cigánom Ferom vyhrávali po svadbách. Budkáčik hral na cimbale, Dubkáčik na base a Fero na husliach. Ani pri tomto remesle neostali, vyskúšali ešte komíny vymetať, pracovať vo fabrike s voňavkami, pomáhali aj lakomému mlynárovi, ktorého vždy nejako prekabátili, viedli prasačiu vojnu spolu svojimi prasačími spolubratmi a s brusičom chodili z dediny do dediny brúsiť nože a nožnice. Brusič Zachariáš však nebol dobrý človek a keď videl, že by mal prísť o takých šikovných a lacných učňov, mali Budkáčik a Dubkáčik �po chlebe". Ako sa to všetko nakoniec skončilo, to vám už, milí čitatelia, neprezradím. To už nechám na Budkáčika a Dubkáčika, ich dobrodružstvá vám priblížia aj pekné ilustrácie Petra Cpina.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	75, [2]
Jazyk:	slovensky
ISBN10:	8010013668
ISBN:	9788010013661
Ilustrátor:	Peter Cpin
Edice:	Prvé čítanie
Vydání:	6. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	10. 7. 2025 10:49
Číslo položky:	1297783

O autorovi

Jozef Cíger Hronský

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Více od autora