Ivo Eichler
Buď já, nebo pes! : výchova a problémové chování psů

2009 | Nakladatelství Motto

Publikace má pomoci chovatelům, kteří si v určitých situacích nevědí rady se svým psem. Okruhy otázek se týkají zejména problémového chování ve vztahu k člověku, k ostatním psům a samotného výcviku psa. Na závěr autor shrnuje nejdůležitější rady pro harmonické soužití psa s člověkem. S dotazy čtenářů se autor a majitel… výcvikové stanice setkával osobně nebo na stránkách časopisu Pes přítel člověka, kde publikuje od 90. let. Publikace má pomoci chovatelům, kteří si v určitých situacích nevědí rady se svým psem. Okruhy otázek se týkají zejména problémového chování ve vztahu k člověku, k ostatním psům a samotného výcviku ps…a. Na závěr autor shrnuje nejdůležitější rady pro harmonické soužití psa s člověkem. S dotazy čtenářů se autor a majitel výcvikové stanice setkával osobně nebo na stránkách časopisu Pes přítel člověka, kde publikuje od 90. let.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	198 s., [32] s. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072464353
ISBN:	9788072464357
Edice:	Rádce
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 9. 2025 12:38
Číslo položky:	1386949

O autorovi

Ivo Eichler

Od dětství jsem se zajímal o všechna zvířata. Přestože jsme bydleli v panelovém domě, dokázal jsem si vytvořit ze svého pokoje malou zoologickou zahradu. Od poštovních holubů přes ještěrky, hady, veverky, sovy až třeba po umělé mraveniště. Udělal jsem si je ze starého hrnce, do kterého jsem nabral všechny tři vrstvy i se zemí z nedalekého mraveniště. Doma jsem měl hrnec ve starém plechovém umyvadle s vodou, a tak mravenci měli takový malý vodní hrad. Bylo mi deset a bavilo mě je pozorovat. Po pár dnech mi jich bylo líto, že nemohou chodit na procházku, a tak jsem mezi hrnec a okraj umyvadla položil tužku. Musím říci, že byli velmi disciplinovaní. Vytvořili si cestičku přes peřiňák na zem, rohem až ke stropu, tam se otáčeli a vraceli stejnou cestou domů. Teprve dnes mi dochází, jak moc mě rodiče podporovali a co všechno tolerovali. Vždy jsem chtěl pracovat u zvířat v zoologické zahradě. Taková škola u nás nebyla, a tak jsem absolvoval zemědělskou školu ve Starém Městě, důležité pro mne bylo vědomí, že se budu pohybovat stále mezi zvířaty. V té směsi nejrůznějších zvířat jsme doma měli kokršpanělku Belu, ale vážně jsem se začal zajímat o psy až na vojně. Měl jsem štěstí, že jsem sloužil u pohraniční stráže ve Valticích. Dostal jsem se velice blízko k odborné přípravě. Hlavně v poddůstojnické škole v Libějovicích byl zřejmě začátek mé dnešní práce...

Více od autora