Knihy
Umění a architektura
Divadlo a drama
Jean Racine
Britannicus ; Ifigenie ; Atalia

Jean Racine
Britannicus ; Ifigenie ; Atalia

1990 | Nakladatelství Odeon

Tři tragédie slavného francouzského dramatika. Předmluva Antonín Vantuch. Graf. úprava Hana Keslová.

Tři tragédie slavného francouzského dramatika. Předmluva Antonín Vantuch. Graf. úprava Hana Keslová.

Stav

Velmi dobrý

lehce vybledlý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce vybledlý hřbet
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	268
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020701885
ISBN:	9788020701886
Překladatel:	Gustav Francl
Edice:	567. svazek ed. 567. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 6. 2025 17:23
Číslo položky:	1282294

O autorovi

Jean Racine

Jean Baptiste Racine byl francouzský básník a dramatik období klasicismu, jeden z „velké trojky“ francouzských dramatiků Velkého století . Psal především tragédie, i když v jeho repertoáru je i jedna komedie. Náměty čerpal především z antiky. Snažil se vybírat takové, které by promlouvaly k problémům 17. století. Dne 12. ledna 1673 se stal, na přání Ludvíka XIV., členem Francouzské akademie. Racinův otec byl úředník, jeho děd zastával úřad výběrčího solní daně a jeho praděd – též výběrčí a správce solných skladů – získal šlechtický titul; i básník užíval erb se stříbrnou labutí v blankytně modrém poli. Rodina přísných venkovských mravů projevovala velkou úctu k jansenistům. Ve třech letech se stal úplným sirotkem . Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v Port-Royalu, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku 1653 odchází krátce na kolej do Beauvais. Do Port-Royalu se vrátil s rodinou už roku 1655. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných jansenismem a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel, jansenisté považovali umění vyjadřující fikci, a divadlo především, za škodlivé pro duši. Své vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. V 18 letech objevuje mondénní svět díky svému bratranci Nicolasi Vitartovi, u kterého se zabydlí a tvoří své první básně. Ku příležitosti svatby Ludvíka XIV. v létě roku 1660 předkládá akademikovi Jeanu Chapelainovi dlouhou báseň věnovanou královně La Nymphe de la Seine. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru Amasie, o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící...

Více od autora