Vladimír Škutina
Bez vavřínů

1953 | Nakladatelství Mladá fronta

Výseky ze života českých konstruktérů a vynálezců, jimž byly jejich objevy často upírány a kteří jen ztěžka docházeli veřejného uznání, v povídkách vystupují Prokop Diviš, Josef Božek, bratranci Veverkovi, zdokonalitelé železnice Fr. A. Gerstner a Jan Perner, vzduchoplavec G.V. Finger a posléze František Křižík. Výseky ze života českých konstruktérů a vynálezců, jimž byly jejich objevy často upírány a kteří jen ztěžka docházeli veřejného uznání, v povídkách vystupují Prokop Diviš, Josef Božek, bratranci Vever…kovi, zdokonalitelé železnice Fr. A. Gerstner a Jan Perner, vzduchoplavec G.V. Finger a posléze František Křižík.

Stav

Opotřebená

zašlá obálka, natrhnutá obálka

Skladem na prodejně

O knize

Stav:	Opotřebená, natrhnutá obálka, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	108 s., [7] l. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Mladý technik
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 12. 2024 12:7
Číslo položky:	1081019

O autorovi

Vladimír Škutina

Vladimír Škutina byl český humorista, publicista, spisovatel a scenárista. Otec Jaroslav byl ředitelem Pohřebního ústavu hl. m. Prahy. Vladimír Škutina byl po válce členem organizace Junáka – 22. střediska „Šipka“. Studoval gymnázium v Křemencově ulici, odkud byl roku 1948 vyloučen. Ve studiu pokračoval na Vančurově gymnáziu na Smíchově , kde v roce 1950 maturoval. Již za studií začal přispívat do novin. Po maturitě byl krátce redaktorem novin Práce a agentury ČTK, pak dělníkem v Tatře Smíchov a v Armabetonu. V roce 1952 začal studovat na FAMU, po dvou semestrech školu opustil a zvolil si svobodné povolání. Připravoval revuální pořady a kabarety pro Park kultury a oddechu Julia Fučíka , pro tehdejší Divadlo hudby a další pražské scény a pro zájezdová vystoupení. Snažil se uplatnit ve filmu . V roce 1953 vydal první knihu Bez vavřínů a stal se externím scenáristou zábavních pořadů Československé televize. Podílel se např. na prvním „televizním silvestru“ . Podílel se také na scénáři hudebního filmu Hvězda jede na jih , který však na příkaz tehdejšího prezidenta Antonína Novotného bylo zakázáno promítat . Po dobu základní vojenské služby byl přidělen k Ústřednímu domu armády jako redaktor časopisu Pěst. V letech 1967 až 1969 působil jako redaktor Československé televize a byl spoluautorem revue a seriálů Ztracená revue , Půjčovna talentů , které byly oceněny Zlatou růží na Mezinárodním televizním festivalu v Montreux, detektivních cyklů Kriminalistická laboratoř a Kriminalistický archiv . V roce 1955 se oženil s Evou Dobiášovou, slavnou basketbalistkou a sportovní novinářkou. Měli spolu dceru Lucii, provdanou Granátovou. V roce 1960 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy...

Více od autora