Knihy
Příroda a biologie
Myslivost a lesnictví
Jan Vrba
Bažantnice a jiné obrázky z přírody

Jan Vrba
Bažantnice a jiné obrázky z přírody

1947 | Nakladatelství Unie

Janu Vrbovi je právem českou kritikou přiznáváno první místo mezi našimi autory, píšícími knihy o přírodě, a právem také není při posudcích těchto jeho děl vzpomínáno příbuzných autorů cizích, neboť ani jediný z předlouhé jejich řady mu nebyl učitelem. Vzděláním a původním povoláním lesník a myslivec – přistoupil k to …muto úseku svého díla s nezvykle bohatými znalostmi a zkušenostmi, takže mnohé jeho stránky mají i hodnotu odborně objevnou a mnohé vyvracejí vžité omyly a bludy. Ale hlavní předností jeho knih o přírodě je to, že česká příroda je tu podávána ryzím básníkem a nadšeným obdivovatelem doslova jazykem národních písní. Je tu totéž vědomí bratrské příbuznosti s každým stromem a totéž lidské cítění s každým živočichem, jak je známe z národních písní. Jsou to knihy ryze české, a proto jsou čtenářstvem tak milovány. Není v nich volání divočiny, neboť česká příroda Vrbova je si doslova vědoma toho, že za svou dnešní krásu děkuje přičinění lidských rukou. Nejlepším dokladem toho je právě Bažantnice, životopisný románek bažantího kohouta, který čtenář přečte jako kouzelnou pohádku a ani si neuvědomí, že byl zároveň zevrubně poučen nejen o biologii bažanta, nýbrž i zasvěcen do všech tajemství a praktik jeho chovu i lovu. A dodáme-li ještě, že celá ta kniha je jediným chvalozpěvem přírody, pochopí každý, proč je zařazována mezi nejkrásnější české knihy. Janu Vrbovi je právem českou kritikou přiznáváno první místo mezi našimi autory, píšícími knihy o přírodě, a právem také není při posudcích těchto jeho děl vzpomínáno příbuzných autorů cizích, neboť a…ni jediný z předlouhé jejich řady mu nebyl učitelem. Vzděláním a původním povoláním lesník a myslivec – přistoupil k to muto úseku svého díla s nezvykle bohatými znalostmi a zkušenostmi, takže mnohé jeho stránky mají i hodnotu odborně objevnou a mnohé vyvracejí vžité omyly a bludy. Ale hlavní předností jeho knih o přírodě je to, že česká příroda je tu podávána ryzím básníkem a nadšeným obdivovatelem doslova jazykem národních písní. Je tu totéž vědomí bratrské příbuznosti s každým stromem a totéž lidské cítění s každým živočichem, jak je známe z národních písní. Jsou to knihy ryze české, a proto jsou čtenářstvem tak milovány. Není v nich volání divočiny, neboť česká příroda Vrbova je si doslova vědoma toho, že za svou dnešní krásu děkuje přičinění lidských rukou. Nejlepším dokladem toho je právě Bažantnice, životopisný románek bažantího kohouta, který čtenář přečte jako kouzelnou pohádku a ani si neuvědomí, že byl zároveň zevrubně poučen nejen o biologii bažanta, nýbrž i zasvěcen do všech tajemství a praktik jeho chovu i lovu. A dodáme-li ještě, že celá ta kniha je jediným chvalozpěvem přírody, pochopí každý, proč je zařazována mezi nejkrásnější české knihy.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	207
Jazyk:	česky
Edice:	Sebrané spisy Jana Vrby
Vydání:	8. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 2. 2021 11:59
Číslo položky:	155869

O autorovi

Jan Vrba

Narodil se v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnásia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě a v letech 1910-1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911-1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici v letech 1916-1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920-1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Prameny a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži . Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen. Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zda také ve věku 71 let zemřel. Pochovali jej v rodném Klenčí.

Více od autora