Knihy
Knižní kultura a typografie
Typo Avantgarda
František Hrubín
Básníkův rok, [sborníček satiry a ironie na rok...

František Hrubín: Básníkův rok, [sborníček satiry a ironie na rok 1936]

František Hrubín, Jaroslav Seifert, Jan Werich, Stanislav Kostka Neumann, František Halas, Josef Hora, Karel Konrád, Rudolf Medek, Jiří Voskovec, Karel Josef Beneš, Jiří Mařánek, Václav Lacina, Josef Sekera, Otokar Fischer, Petr Křička, Jan Čarek, Jindřich Hořejší, Hanuš Jelínek, Miloš Hlávka, Václav Renč, Miloš Jirko, Břetislav Mencák, Franta Bidlo, Ján Poničan, Svatopluk Kadlec, Jiří Mašek, Josef Dvořák, Óndra Łysohorsky, Zdeněk Grygar, Jan Münzer
Básníkův rok, [sborníček satiry a ironie na rok 1936]

1936 | Nakladatelství Družstevní práce

Sborník ostře satirických krátkých veršů českých autorů doplněných karikaturami F. Bidla. Jednotliví autoři tak reagují na společenské a politické reálie let 1935-1936. Sborník ostře satirických krátkých veršů českých autorů doplněných karikaturami F. Bidla. Jednotliví autoři tak reagují na společenské a politické reálie let 1935-1936.

Stav

Dobrý

odřený hřbet, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřený hřbet
Vazba:	volná brož
Počet stran:	60, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Slunovrat
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 5. 2025 13:52
Číslo položky:	1226904

O autorech

Jan Werich

Jan Werich, plným jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Proslavil se mezi válkami jako jedna z klíčových osobností avantgardního Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku jako antifašista strávil v emigraci. Po válce se vrátil do Československa, kde nakonec získal titul národní umělec. Jan Werich byl jediný syn Vratislava Wericha, úředníka První české vzájemné pojišťovny , a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové . Za kmotry mu byli Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzy rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil se na Smíchově , kde měli matčini rodiče hostinec; za první světové války, když byl otec na frontě, žil u své matky v Holešovicích. V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou roz. Houskovou , která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny. Jejich jediná dcera Jana Werichová byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča , provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku. Z nemanželského vztahu s neznámou údajně českou umělkyní vzešel syn Jiří Petrášek, český ekonom, vysokoškolský pedagog, spisovatel, příležitostný herec, dabér a moderátor. Jan Werich studoval Masarykovo gymnázium v Křemencově ulici v Praze , kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední ročník v...

Více od autora

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora