Antonín Sova
Básníkovo jaro : verše z posledních let

1958 | Nakladatelství Mladá fronta

První část sbírky - Zázračný máj: není jen oslavou jara v přírodě, ale je to i radostné přilnutí ke všemu co roste, co žije, v čem tuší ruch světa, tvorbu a čin. V mnohých básních plných náladovosti vytváří básník intimní obraz svého rodného kraje. V druhé části sbírky - Pokojné výšiny: přichází ztišení. Místo předcház…ejícího jara nastupuje podzim a básník zesiluje složku meditativní a reflexivní. V závěrečném oddílu. - Chvíle pokory: věnovaném Karlu Tomanovi, slyšíme otevřeně přiznání, co trpkých zklamání a zničených ilusí Sova přestál. První část sbírky - Zázračný máj: není jen oslavou jara v přírodě, ale je to i radostné přilnutí ke všemu co roste, co žije, v čem tuší ruch světa, tvorbu a čin. V mnohých básních plných náladovosti v…ytváří básník intimní obraz svého rodného kraje. V druhé části sbírky - Pokojné výšiny: přichází ztišení. Místo předcházejícího jara nastupuje podzim a básník zesiluje složku meditativní a reflexivní. V závěrečném oddílu. - Chvíle pokory: věnovaném Karlu Tomanovi, slyšíme otevřeně přiznání, co trpkých zklamání a zničených ilusí Sova přestál.

Vyberte kus s kódem POETLE: 31 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 39 Kč
	Stav Dobrý neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	35 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	139
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Květy poezie
Vydání:	1. vyd. v MF.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 3. 2025 13:8
Číslo položky:	1164986

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora