Vítězslav Nezval
Anička skřítek a Slaměný Hubert

1936 | Nakladatelství Dědictví Komenského

Staženo z netu - překrásný popis knihy:

Přestože ve veřejné knihovně naleznete tuto pohádku v přihrádce pro děti do 10 let, jedná se o knihu, která rozhodně není určená jen pro děti.

Anička Skřítek se dostává z venkova do města, kde se s dětskou bezelstnou naivitou všemu obdivuje. Potkává Slaměného Hubert…a a spolu s ním se ztratí v zrcadlech výkladní skříně. Sugestivní vyprávění o světě, kde žijí Zulukapříci, Mouřenínové a zběsilé kuří nohy, kde všechno je chvíli tak a pak naopak, vás pohltí na několik desítek stránek a i po dočtení knihy budete mít pocit, že jste v myšlenkách uvízli v krajině, kde se úzkost políbila s fantazií.

"Budu bita!" řekla si Anička, které přezdívali skřítek, poněvadž byla malá, ale velmi malá, když uslyšela cinkání bez konce, které nikdy nic dobrého nevěstilo. "Buď jsem zaspala a zvoní už klekání, nebo se zjančil beran a utíká mi z pastvy s celým stádem. Také je možné, že hoří stodola a že přijedou hasiči. Hoří-li stodola, nebudu bita. Hospodář zapomene, že jsem zaspala. Nasadí si železnou čepici a bude troubit. Tradá! Jistě hoří stodola. Už zatroubili. A teď znovu. Dám beranovi co proto! Nebojte se, ovce, že vás nedohoním. Když hoří, nikdo si mne nebude všímat. Ještě že hoří stodola. Kdyby tak hořely ovce, nikdo by je neuhasil. Hořely by jako peřiny a hrozně by to páchlo. Zahnala bych je do rybníka. Kdyby se některá utopila, nemohla bych za to. Řekla bych hospodáři: "Nemohu za to. Pak by mě bil."
Anička skřítek zbystřila sluch. Udělalo to znovu "cink"! Jinak, než zvoní klekání a ovce. Podobně, jako když jede listonoš na kole a cinkne, avšak silněji, mnohem silněji. "Podobně, jako to cinká, když se vejde ke kupci pro droždí. Cinkne to a řekne se: "Dobré poledne. Dejte mi za korunu droždí." Nebo také: "Dobrý večer . Dejte mi za dvacetník pálivých bonbónů." "Za dvacetník nemáme," řekne kupec. Nabere na lopatku pět fefrmintových kuliček, vysype je na ruku a zeptá se: "Jak vám nesou slípky?" "Dnes jsem sebrala třicet vajec", odpovím. Řeknu ještě děkuji a znovu to udělá "cink!" Kdyby mě viděl hospodář, že jsem dostala od kupce pálivé bonbóny, dal by mi štulec. Řekl by, že mi dá štulec, stane-li se to ještě jednou. Dostat štulec bolí víc než dostat přes lýtka. Dostat přes lýtka štípne. Bolest udělá "cink!" a hned přejde. Chvilku to ještě pálí. Když dostanu štulec do zad, bolest udělá: "buch!" V očích jsou najednou slzy .........V tom vtiskl kdosi Aničce do ruky něco kulatého. Otevřela pěstičku a udělalo to "cink!". Staženo z netu - překrásný popis knihy:

Přestože ve veřejné knihovně naleznete tuto pohádku v přihrádce pro děti do 10 let, jedná se o knihu, která rozhodně není určená jen pro děti.

Ani…čka Skřítek se dostává z venkova do města, kde se s dětskou bezelstnou naivitou všemu obdivuje. Potkává Slaměného Huberta a spolu s ním se ztratí v zrcadlech výkladní skříně. Sugestivní vyprávění o světě, kde žijí Zulukapříci, Mouřenínové a zběsilé kuří nohy, kde všechno je chvíli tak a pak naopak, vás pohltí na několik desítek stránek a i po dočtení knihy budete mít pocit, že jste v myšlenkách uvízli v krajině, kde se úzkost políbila s fantazií.

"Budu bita!" řekla si Anička, které přezdívali skřítek, poněvadž byla malá, ale velmi malá, když uslyšela cinkání bez konce, které nikdy nic dobrého nevěstilo. "Buď jsem zaspala a zvoní už klekání, nebo se zjančil beran a utíká mi z pastvy s celým stádem. Také je možné, že hoří stodola a že přijedou hasiči. Hoří-li stodola, nebudu bita. Hospodář zapomene, že jsem zaspala. Nasadí si železnou čepici a bude troubit. Tradá! Jistě hoří stodola. Už zatroubili. A teď znovu. Dám beranovi co proto! Nebojte se, ovce, že vás nedohoním. Když hoří, nikdo si mne nebude všímat. Ještě že hoří stodola. Kdyby tak hořely ovce, nikdo by je neuhasil. Hořely by jako peřiny a hrozně by to páchlo. Zahnala bych je do rybníka. Kdyby se některá utopila, nemohla bych za to. Řekla bych hospodáři: "Nemohu za to. Pak by mě bil."
Anička skřítek zbystřila sluch. Udělalo to znovu "cink"! Jinak, než zvoní klekání a ovce. Podobně, jako když jede listonoš na kole a cinkne, avšak silněji, mnohem silněji. "Podobně, jako to cinká, když se vejde ke kupci pro droždí. Cinkne to a řekne se: "Dobré poledne. Dejte mi za korunu droždí." Nebo také: "Dobrý večer . Dejte mi za dvacetník pálivých bonbónů." "Za dvacetník nemáme," řekne kupec. Nabere na lopatku pět fefrmintových kuliček, vysype je na ruku a zeptá se: "Jak vám nesou slípky?" "Dnes jsem sebrala třicet vajec", odpovím. Řeknu ještě děkuji a znovu to udělá "cink!" Kdyby mě viděl hospodář, že jsem dostala od kupce pálivé bonbóny, dal by mi štulec. Řekl by, že mi dá štulec, stane-li se to ještě jednou. Dostat štulec bolí víc než dostat přes lýtka. Dostat přes lýtka štípne. Bolest udělá "cink!" a hned přejde. Chvilku to ještě pálí. Když dostanu štulec do zad, bolest udělá: "buch!" V očích jsou najednou slzy .........V tom vtiskl kdosi Aničce do ruky něco kulatého. Otevřela pěstičku a udělalo to "cink!".

Stav

Opotřebená

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Opotřebená
Vazba:	volná brož
Počet stran:	373
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Toyen
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 9. 2023 15:48
Číslo položky:	644824

O autorovi

Vítězslav Nezval

Vítězslav Nezval byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec , člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru. Narodil se v rodině venkovského učitele v Biskoupkách na Moravě, od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval jednotřídní školu a na které ve svém díle často vzpomínal . Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze . Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo. Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní.). Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ. Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného , poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty , pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR , kterou roku 1938 rozpustil. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu. Již v roce 1923 mu Jan Bartoš sestavil horoskop. Nezval studoval knihy o astrologii, předpověděl i vlastní smrt, tvrdil, že zemře o Velikonocích. Zájem o astrologii mu vydržel po celý život, v jeho pozůstalosti...

Více od autora