Výpis všech autorů

Markéta Zachová

Fotografka, autorka povídek.

Mariana Zapata

Mariana Zapata je bestsellerovou autorkou New York Times a USA Today a v roce 2016 dosáhla 7. místa na žebříčku nejprodávanějších autorů na Amazonu. Její knížky jsou plné romantiky, ale také ostrého humoru a silných slov. Své první literární pokusy spáchala už v dětství a na internetu dodnes někde existuje stránka s její boy band fanfiction. Žije v malém městečku Pagosa Springs v Coloradu se svým manželem a nejlepším přítelem Chrisem Letchfordem a jejich dvěma dogami, Dorianem a Kaiserem. Když nepředstírá, že píše, čte si sci-fi, steam punk nebo historické romance.

Marcela Zamazalová

Ing., ekonomka. Práce z oboru marketingu.

Magyar Rádió És Televízió Szimfónikus Zenekara

Magyar Rádió és Televízió Szimfónikus Zenekara, známý také jako Symfonický orchestr Maďarského rozhlasu, je významný orchestr se sídlem v Budapešti. Má bohatou historii provozování klasické hudby a je nedílnou součástí maďarské kulturní scény. Orchestr je známý svými vystoupeními maďarského i mezinárodního repertoáru, od klasických až po současná díla. V průběhu let spolupracoval s mnoha uznávanými dirigenty a sólisty, čímž významně přispěl k hudebnímu dědictví země. Nahráli řadu alb, která ukazují jejich všestrannost a hloubku v interpretaci různých hudebních stylů. Nahrávky orchestru často obsahují díla maďarských skladatelů, což odráží jejich snahu propagovat národní hudbu vedle širších klasických tradic.

Lýdia Zubajová

Autorka učebnic a televizních kurzů z německého jazyka pro děti.

Ludwik Zajdler

Dr. inż. Ludwik Zajdler , polský astronom , spisovatel, nadšenec a propagátor astronomie. Roku 1925 po ukončení studia na gymnáziu „Gimnazjum Męskie Kazimierza Kulwiecia“ ve Varšavě vystudoval astronomii na Varšavské univerzitě. Po vojenské presenční službě působil jako asistent na astronomické observatoři na univerzitě ve Varšavě. Během války působil nejprve jako asistent na astronomická observatoři univerzity ve Lvově. Od roku 1942 pracoval jako matematik v „Towarzystwie Ubezpieczeń „Przyszłość”. Po osvobození v roce 1945 se usadil v Čenstochové, kde pracoval jako manažer Městské astronomické observatoře a vedoucí meteorologické stanice Státního hydrometeorologického ústavu. V roce 1948 se vrátil do Varšavy, kde pracoval v Ústředním statistickém úřadu až do svého odchodu do důchodu v roce 1970.

Lucie Zemanová

Mgr., spoluautorka učebnice němčiny.

Lucie Závacká

Slovensko-česká blogerka a majitelka obchodu s dětským zbožím. Autorka erotického románu.

Luboš Zeman

Ľuboš Zeman je slovenský básnik, textár, novinár a publicista. Ako textár napísal približne 500 textov k piesňam spevákom alebo hudobným skupinám napr. Karol Duchoň, Robo Grigorov, Vašo Patejdl, Ján Greguš, Elán, AC+ a ďalším. V roku 1966 na gymnáziu začal hrať na bicie v školskej kapele Monzún. V období štúdia na gymnáziu začal písal slovenské texty k skladbám zahraničných skupín ako napr. Animals, Beatles a ďalším, začal písať hudobné recenzie do novín ako napr Smena, Pravda alebo do Hudobného života a ďalším novinám či časopisom. V roku 1969 žačal pracovať v Slovenskom rozhlase . Neskôr absolvoval Filozofickú fakultu Univerzity Komenského v Bratislave, ktorú v roku 1983 ukončil doktorátom. V roku 1975 bola pieseň Čardáš dvoch sŕdc, ktorej napísal text, naspieval ju spevák Karol Duchoň a hudbu zložil Peter Hanzely, úspešnou na festivale v Tokiu, kde spolu s Karolom Duchoňom ako jeden z autorov aj vycestoval . V roku 1971 bol na album nahráný jeho prvý text - pieseň „V storočnej aleji“, pieseň naspieval Ľuboš Novotný a hudbu zložil Ladislav Gerhardt, je to prvá slovenská soulová pieseň.] V roku 1985 sa v rozhlase stal vedúcím v redakcii populárnej hudby. V roku 2005 sa stal výkonným riaditeľom súkromnej reklamnej televízie TVA, kde je tiež producentom . Od marca 2006 bol členom Rozhlasovej rady Slovenského rozhlasu. Do 29. októbra 2007 tu pôsobil ako druhý podpredseda. V roku 2010 ukončil pôsobenie na poste výkonného riaditeľa súkromnej reklamnej televízie TVA. Ako porotca alebo rozhodca pôsobil v rôznych súťažiach alebo komisiach.

Ľubomír Zeman

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a postgraduálního studia na Fakultě architektury ČVUT . Působil na památkovém ústavu v Plzni, v roce 2004 přešel do Národního památkového ústavu v Praze, kde se věnuje historické architektuře Karlovarského kraje. Vedle studií a článků v odborné literatuře vydal i obsáhlejší publikace. Je spoluautorem monografie Památky Karlovarského kraje.

Lubomír Zaorálek

Narozen 6. 9. 1956 v Ostravě. PhDr., vysokoškolský pedagog, politik, práce z oboru filozofie a politické ekonomie, pracoval též jako televizní dramaturg.

Liba Žambochová

Autorka knihy pro děti.

Lenka Zralá

Lenka Zlámalová

Editorka.

Lenka Zemanová

Narozena 1973. Mgr., speciální pedagožka a filoložka, zaměřuje se na práci s nadanými dětmi.

Lenka Žák

BioLenka – famózní kuchařka, lektorka kurzů vědomého vaření, spoluautorka rozhlasového magazínu Biolenka . Právě chystá ve spolupráci s nakladatelstvím OSULE k vydání kuchařku Vědomého vaření. Lenka strávila svoje dětství ve Francii, a tak do OSULE přináší francouzský šarm, gurmánství a pohodu . Lenka se specializuje zejména na kurzy redukce hmotnosti, kváskového pečení a vědomého vaření a na výživový koučink.

Ladislav Zvolánek

Ladislav Zelinka

Narozen 10. 10. 1955. Ekonom a auditor. Autor odborných publikací z oblasti účetnictví a krizového řízení, též autor beletrie a literatury faktu.

Ladislav Zelený

Autor překladu publikace o stereometrické metalografii z ruštiny.

Ladislav Jan Živný

Ladislav Jan Živný je považován za jednu z osobností českého knihovnictví 20. století. Ladislav Jan Živný se narodil do rodiny učitele, měl kladný vztah nejen ke knihám, ale celkově ke vzdělání, historii a výtvarnému umění. Po vzoru svého otce se rozhodl stát učitelem a po ukončení studia na gymnáziu v Novém Hradci Králové absolvoval v roce 1891 speciální roční kurz pro učitele. Po jeho ukončení vystřídal několik učitelských míst a díky tomu se v témže roce seznámil se svou budoucí manželkou, Emilií Burianovou. V roce 1899 složil v Hradci Králové učitelskou zkoušku z deskriptivy pro měšťanské školy a poté se stal učitelem na měšťanské dívčí škole v Novém Bydžově. Zapsal se i ke studiu na univerzitě, kde ale dostudoval až v roce 1919, když pobýval v Praze. Pobyt v Novém Bydžově Ladislava Jana Živného ovlivnil v jeho dalším působení. Díky učitelskému působení na měšťanské škole se seznámil s pedagogem Josefem Černým a začal se intenzivněji zajímat o pedagogickou vědu a více publikovat v odborných časopisech, jako byla Česká škola, Český učitel, Bydžovské a Pokrokové listy, Osvěta lidu či Pedagogické listy. Dalším významným mezníkem byla návštěva Anglie v roce 1902. Zaujaly ho anglické knihovny, které se soustředily především na čtenáře a nikoliv pouze na dokonalé zpracování fondu, jak to bylo běžné u prusky orientovaného českého knihovnictví. Po návratu se začal snažit o to, aby tyto principy začaly fungovat i v Česku. Do Anglie se za svého života vrátil celkem ještě pětkrát, ovšem cestoval a sbíral poznatky i jinde po světě, například v Belgii, Holandsku, Francii, Švýcarsku a Německu. Tyto cesty ho ovlivnily natolik, že se rozhodl opustit dráhu učitele a věnovat se bibliografii. Působení Ladislava Jana Živného v oblasti bibliografie bylo úzce spjato právě s jeho působením jako pedagoga. To se pak později projevilo v obecném lidovém vzdělávání a i v jeho pojetí knihovnictví. Podle ně...

Laco Zrubec

Slovenský prozaik a scénárista, autor literatury faktu.

L Zrnič

Krzysztof Zanussi

Krzysztof Pius Zanussi je jeden z nejvýznamnějších polských režisérů a scenáristů. Vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě a filosofii na Jagellonské univerzitě . Studium režie ukončil v roce 1967 v Lodži. Angažoval se v amatérském filmovém hnutí, natočil 11 filmů, z nichž 9 bylo oceněno. Od roku 1980 je ředitelem Filmového studia „TOR“. V letech 1971–83 plnil funkci viceprezidenta Svazu polských filmařů. Přednášel na řadě filmových škol, mj. na PWSTiF v Lodži, National Film School ve Velké Británii, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, na Kalifornské univerzitě v Berkeley, Cambridge a Rice University . Více než 20 let vede kurzy na Vyšší režisérské škole v Moskvě a více než třicet let je spojen se Slezskou univerzitou. Je rovněž divadelním a operním režisérem. Působí jako režisér mj. v divadlech v Miláně, Římě, Palermu, Syrakusách, Bonnu, Moskvě, Brémách a Basileji. Filmy Krzysztofa Zanussiho byly oceněny řadou prestižních cen na mezinárodních filmových festivalech, mj. v Cannes, Benátkách a Moskvě. Jejich tvůrce získal mj. vyznamenání Komandérský kříž s hvězdou Řádu znovuzrozeného Polska, Commandeur d’l'Ordre des Arts et des Lettres , David di Donatello , Důstojnický kříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku, Komandérský kříž Řádu za zásluhy o Litvu nebo Řád knížete Jaroslava Moudrého, který mu udělil ukrajinský prezident. Je autorem řady knih: O montażu w filmie amatorskim , Rozmowy o filmie amatorskim , Scenariusze filmowe , Pora umierać – vyšlo polsky, rusky, bulharsky, italsky a ukrajinsky, Miedzy jarmarkiem a salonem – vyšlo polsky a rusky. V letech 1990–94 byl prezidentem Federace evropských filmových režisérů . Bývalý prezident Asociace EUROVISIONI. Člen Rady evropské filmové akademie...

Kristina Žantovská

Narozena 1955 v Praze. Novinářka a překladatelka, rozhlasová dramaturgyně, autorka divadelních dramatizací.

Katarína Zubácka

Karel Znamenáček

Narozen 1918 v Čechticích u Vlašimi, zemřel 4.8.1973. MUDr., DrSc., pediatr, publikace z oboru.

Karel Zelenka

Karel Zelenka je italský krasobruslař.

Karel ze Žerotína

Narozen 14.9.1564 v Brandýse nad Orlicí, zemřel 9.10.1636 v Přerově. Moravský politik, politické a právnické spisy.

Karel Žák

Narozen 1957. RNDr., CSc., specialista na izotopovou geochemii, hydrotermální procesy a krasové procesy.

Karel Wolf Želichovský

Karel J Zákoucký

Karel Zatty, vlastním jménem Karel Josef Zákoucký , byl povoláním učitel a ředitel chlapecké měšťanské školy v Heřmanově Městci, kde působil také jako městský zastupitel a člen řady zdejších spolků. Mimo jiné byl i zakladatelem místního Klubu českých turistů. Je pochován v Heřmanově Městci. Dne 14. června 1928 mu byl nad rybníkem Konopáčem odhalen žulový pomníček. Jeho osobnost připomíná rovněž turistická cesta z Heřmanova Městce přes Konopáč do Lichnice, která nese jeho jméno. Literární dráhu započal už jako student publikováním fejetonů v pardubických novinách Perštýn. Své příspěvky otiskoval nejen v řadě novin, ale i v kalendářích a v zábavných i odborných periodikách. Publikoval téměř ve všech dobových časopisech určených mládeži. V autorových historicky laděných prózách vystupuje často jeho rodný kraj Vysočina. Knižně vydal několik cestopisů, řadu povídek a také pedagogicko-naučné práce. Některé jeho knihy byly přeloženy do bulharštiny a slovinštiny. Především v časopisech a novinách používal řadu pseudonymů . Mezi lety 1891 a 1925 vydal více než šedesát titulů pod svým vlastním jménem. Psal knihy, povídky, pohádky, cestopisy a pedagogicko-naučné práce. Pod pseudonymem Karel Zatty vydal pouze dvě své knihy.

Kamila Ženatá

Kamila Ženatá je česká výtvarná umělkyně. Představuje kreativní všestrannou osobnost , která se plně zapojuje do současného uměleckého dění a reaguje na aktuální problémy dnešního světa. Používá media textu, malby, fotografie a videoinstalace. V letech 1968–1973 studovala na gymnáziu v Čáslavi. Poté v letech 1973–1979 vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. V osmdesátých a devadesátých letech se prezentovala převážně svým grafickým dílem, v letech 1991–2013 byla členkou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Svou první malířskou výstavu uspořádala v roce 2001 v Galerii Nová síň. Vystavovala rovněž v zahraničí, v Německu, v Japonsku, ve Švýcarsku, Holandsku a ve výstavních síních Českých center. V letech 1995–2005 vedla seminář Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2001 je hostující členkou České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii. Od roku 2001 se věnuje i literární tvorbě. Od roku 2005 rozšířila své výrazové pole působnosti a začala se zabývat rovněž fotografií, videi a instalacemi. V roce 2007 připravila koncepčně náročnou a mediálně různorodou instalaci ve výstavní síni Mánes s názvem Nauč se stát na jedné noze, v níž umělecky ztvárnila své osobní porozumění čínské Knize Proměn. V roce 2009 kurátorsky připravila společně s Milenou Slavickou a ve spolupráci s Centrem současného umění DOX výstavu Čtrnáct S, prezentující díla čtrnácti současných českých umělců včetně videoinstalace Kamily Ženaté. V roce 2007 založila občanské sdružení Schrödingerova kočka/Schrödinger’s Cat. V letech 2009 a 2014 pobývala jako rezidenční umělkyně v Cill Rialaig Arts Centre, Kerry, Irsko. Od roku 2009 pracuje v Karlin Studios. Karlin Studios, Praha, site-specific, 2015, kurátorka výstavy: Caroline Krzyszton – Horizont událostí je svého druhu unikátním projektem. K jeho realizaci sestavila Ženatá experimentáln...

Kamil Zoufalý

Publikace pro kutily.

Jozef Záhumenský

Narozen 22.2.1971 v Bratislavě . Doc., MUDr., PhD., gynekolog, porodník .

Josef Zvěřina

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Josef Zrzavý

Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.

Josef Zlámal

Josef Zlamal je český výtvarník. Josef Zlamal pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech realizovaných v architektuře. Absolvoval rakouskou sekci šternberského gymnázia. Poté studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze, obor translatologie, a dva roky na Akademii výtvarných umění v Brémách. Od roku 2012 navázal intenzivní spolupráci se sochařem Richardem Štiplem. Společně pak vystavovali například v evropských metropolích Paříži, Basileji, Madridu či také v Ciudad de México, Miami a Pekingu. Výrazným milníkem se v roce 2015 stala prezentace jeho děl na Art from the Heart v Šanghaji. Od roku 2016 působí převážně ve Švýcarsku, v Curychu a Churu, ačkoli má zázemí také v Londýně a Praze. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku. Josef Zlamal tvoří zejména pomocí ručního papíru, dřeva a inkoustu.

Josef Zíka

Studoval na Státní knihovnické škole v Praze a na Filozofické fakultě UK. Do Univerzitní knihovny v Praze nastoupil v září 1942. Podílel se na přípravě bibliografie světové literatury o divadle. Stal se vedoucím předmětového katalogu. Byl však povolán na min. školství a osvěty – do odboru pro lidové knihovny. Podílel se na budování základů poválečného knihovnictví. Ve druhé polovině 40. let byl autorem knihovnických publikací: Knížka pro čtenáře , Knižní recenze a Knihovnické dílo Antonína Sovy . Byl redaktorem časopisu Knihovna. Angažoval se ve spolkovém životě. V r. 1945 byl jednatelem přípravného výboru Svazu českých knihovníků, v r. 1947 byl zvolen místopředsedou. V 50. letech přešel do oblasti nakladatelské činnosti, o knihovnictví se však zajímal celý život a spolupracoval s knihovníky. V edičním odboru min. informací a osvěty vedl postupně veškerou vydavatelskou činnost u nás. Byl ředitelem Nakladatelství ČSAV. Na začátku 60. let vyjížděl do zahraničí, snažil se prosazovat nové formy spolupráce se západními vydavateli, organizoval vydávání koedic. V r. 1963 se podílel na organizaci liblické konference o F. Kafkovi a v nakl. Akademia vydal sborník z této konference. V r. 1971 byl odvolán z funkce ředitele nakl. Akademia a pak působil jako tajemník Jednoty matematiků a fyziků. Ve volném čase se věnoval literární historii. Je ceněna jeho monografie Antonín Sova . Ještě v r. 1970 vyšla jeho publikace Otakar Březina, další práce však zůstaly nezveřejněny. I když byl již nemocen, přispěl padesátistránkovou statí Masaryk a literatura do třísvazkového Masarykova sborníku VII., který vyšel v samizdatu v r. 1980.

Josef Ženíšek

Narozen 3. 3. 1932 v Plzni. Strojní inženýr, vynálezce, vědec a vysokoškolský pedagog Katedry konstruování strojů ZUČ v Plzni . Zaměřen na výrobní, obráběcí a tvářecí stroje, automatizaci, CNC stroje, systémy CAD, CAE aj. Literatura a patenty v oboru.

Josef Zbihlej

Mgr., redaktor a regionální publicista, vedoucí Městského muzea Varnsdorf.

Josef Zavřel

Narozen 1910, zemřel v prosinci 1980 v Brně. Typograf, grafik, ilustrátor.

Josef Zamazal

Josef Zamazal se narodil v selské rodině. Měl dva bratry, Antonína a Františka, oba jeho bratři zůstali věrni selskému stavu a byli nadále rolníky. Josef po ukončení studií pracoval jako hospodářský správce a účetní v Brodku u Přerova. Za první světové války se zapojil do odboje proti Rakousku-Uhersku, v roce 1915 byl zatčen a v tzv. Kramářových vlastizrádných procesech byl společně s Karlem Kramářem, Aloisem Rašínem a Vincencem Červinkou za vlastizradu odsouzen k trestu smrti. Ve vězení trpěl hladem tak jak i ostatní a k jeho přežití i jeho spoluvězňů pomohlo i jídlo dovážené do Vídně od obou sourozenců. Provedení rozsudku zabránila nemoc císaře Františka Josefa I. a i hrdinský postoj jeho osobního lékaře MUDr. Kerzla. Podle tehdejších zákonů musel rozsudky smrti politických vězňů podepsat císař a MUDr. Kerzl odmítl pustit vojenské auditory k císaři. Odvolal se na jeho zdravotní stav s tím, že císař by se mohl rozrušit a to by mohlo zhoršit jeho zdravotní stav, za který byl on odpovědný. Císař František Josef I. zanedlouho umírá a nový císař Karel I. nejprve provedení poprav odložil, poté rozsudky změnil a nakonec všechny odsouzené v rámci širší amnestie v červnu roku 1917 amnestoval. Po první světové válce Josef Zamazal pracoval ve státních službách jako vrchní revident ministerstva financí. Zemřel v roce 1935 a je pochován v rodinné hrobce v Prosenicích.

Josef Žalman

Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...

Jonáš Zbořil

Narozen 1988. Anglista a bohemista, rozhlasový moderátor, básník a hudebník.

Jonáš Záborský

Jonáš Záborský byl slovenský duchovní, básník, spisovatel-prozaik, dramatik, novinář a historik. Narodil se v rodině drobného zemana. Základní školu navštěvoval v Záboří, Horném Jaseni a Záturčí v letech 1818–1821, v roce 1821 nastoupil na nižší gymnázium v Necpalech, v roce 1823 pokračoval na gymnáziu v Gemeru, v letech 1829-1832 navštěvoval evangelické lyceum v Kežmarku a nakonec své vzdělání ukončil v roce 1834 na evangelickém teologickém kolegiu v Prešově. Působil jako kaplan v Pozdišovcích, v letech 1839–1840 studoval na univerzitě v Halle, v roce 1840 byl krátkou dobu kaplanem u M. M. Hodži v Liptovském Mikuláši, nicméně ještě koncem roku přijal místo faráře v Rankovcích. Po požáru jeho fary i kostela přestoupil k římskokatolické církvi a v roce 1843 byl vysvěcen knězem. Dostal se do sporu s Ľudovítem Štúrem a jeho kodifikací spisovné slovenštiny ; odmítl také jeho národní program jako nerealistický. V letech 1843–1850 působil jako německý kaplan v Košicích. V roce 1848 byl uvězněn za přechovávání Žiadosti slovenského národa, v roce 1850 získal místo profesora řečtiny na Právnické fakultě v Košicích a v letech 1850–1853 též působil jako redaktor vládních Slovenských novin ve Vídni. Po konfliktech s bachovskou cenzurou se v roce 1853 stal farářem v Župčanech, okres Prešov. Nakonec přijal novou podobu slovenštiny a věnoval se hlavně literární činnosti. Poslední roky života prožil osamocen , zatrpklý, plný rozporů v sobě samém i vůči okolnímu světu. Je autorem klasicistických básnických skladeb , satirických próz , didaktických humoresek , historických povídek a 34 dramat. Napsal rozsáhlou historickou práci Dejiny uhorského kráľovstva od počiatku do časov Žigmundových a mnoho dějep...

Joanna Zarańska

Jitka Zemanová

MUDr., anestezioložka .

Jiří Žižka

Doc. PhDr., sokolský funkcionář, organizátor sokolských sletů, ale i spartakiád, po roce 1989 se stal náčelníkem obnoveného Sokola.

Jiří Zhor

Narozen 2.7.1903 v Kutné Hoře, zemřel 13.1.1979 v Praze. JUDr., úředník, próza, osvětová publikace, sakrální umění.

Jiří Zeman

Narozen 5.9.1926 v Táboře. PhDr., publikace z oboru kybernetiky, překlad z ruštiny,též publikace z filozofie a přírodovědeckého poznání.

Jiří Zeman

Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...

Jiří Žalman

Narozen 4. 12. 1944 v Pardubicích. RNDr., zoolog, kulturní a muzejní pracovník, práce z oboru muzejnictví a nemovitých památek. ČR.

Jiří Zákrejs

Autor publikací o květinách.

Jiří Žák

Narozen 11.11.1917 v Českých Budějovicích, zemřel 29.1.1986 v Hamburgu . Novinář a spisovatel, též překladatel z němčiny.

Jiří Zajíček

Specialista na provoz a obsluhu výtahů.

Jiří Zahradník

Autor publikací o problematice obráběcích strojů.

Jindřich Zpěvák

Narozen 7.10.1909. Básník.

Jindřich Zelený

* 13. 11. 1922 Bítovany, okr. Chrudim † 11. 9. 1997 Praha Po maturitě na reálném gymnáziu v Chrudimi a doplňovací maturitě z řečtiny na klasickém gymnáziu v Hradci Králové studoval filozofii a sociologii na FF UK . Od zimního semestru 1948 byl na FF UK pověřen lektorskými přednáškami z filozofie. V l. 1950–52 vyučoval filozofii na VŠPHV, 1953–59 na VŠE . Pak pracoval ve FÚ ČSAV , na VŠE , ve FÚ ČSAV , na katedře filozofie FF UK , opět ve FÚ ČSAV , zde byl v l. 1981–85 zástupcem ředitele. R. 1990 odešel do důchodu. Docentem byl od r. 1954, titul CSc. získal v r. 1962, DrSc. 1966; řádným profesorem filozofie se stal r. 1967, členem-korespondentem ČSAV r. 1981, řádným členem-akademikem ČSAV r. 1988. V letním semestru 1968 byl hostujícím profesorem FF Vídeňské univerzity, v letním semestru 1969 „research professor“ na Boston University . V l. 1970–89 byl místopředsedou Čs. filozofické společnosti při ČSAV, v l. 1962–81 jednatelem mezinárodní filozofické společnosti Hegel-Gesellschaft, v l. 1983–93 členem řídícího výboru FISP , od r. 1981 je členem představenstva Internationale Gesellschaft für dialektische Philosophie – Societas Hegeliana. Zpočátku se věnoval převážně popularizaci marxistické teorie a pedagogické činnosti. Od poloviny 50. let postupně převážilo soustředění na původní zpracování některých základních problémů materialistické dialektiky. První výsledky publikoval v monografiích O logické struktuře Marxova Kapitálu a Praxe a rozum. Pojetí racionality a překonání tradiční ontologie v Marxově kritice Hegela . Ve sjednocujícím a doplněném zpracování vyšly obě práce v něm. překladu s titulem Wissenschaftslogik bei Marx und „Das Kapital“ . Materialistická dialektika je v nich chápána jako ontologicko-...

Jevgenij Borisovič Zajcev

Ruský autor biografických a dokumentárních knih.

Jeffrey Zaslow

Populární novinář, spoluautor knihy Poslední přednáška a otec tří dcer. Předčasně zemřel při autohavárii.